Historie městyse
Městys Lázně Toušeň leží při levém břehu Labe proti soutoku s Jizerou, na plošině v mírném svahu a na valu osídleném již po několik tisíciletí. Z vyvýšené ostrožny byl střežen labský brod a později přívoz na obchodní cestě, křižující zde jiný směr se styky se Střední Asií. Archeologické nálezy zde dokládají mimo jiné kultury řivnáčskou, staroúnětickou a laténskou. Zlatá záušnice, datovaná do doby 3000 let před Kristem, je nejstarším nálezem zlatého předmětu ve střední Evropě.
Slovanské jméno Toušeň odkazuje do 9. - 10. století (Túšenь souvisí s tuch = naděje). Týmž jménem byl označen i pozdější vodní hrádek, postavený na místě níže položeného raně středověkého osídlení. Ve 13. století byla Toušeň s rozsáhlými zálabskými lesy součástí věnných statků českých královen. Toušeňský přívoz je k roku 1293 uváděn v souvislosti s královnou Jitkou (Gutou), matkou Elišky Přemyslovny. Za Jana Lucemburského získal toušeňské majetky i hrádek zástavou rod pánů z Michalovic. Roku 1338 Toušeň navštívil tehdejší markrabě Karel, pozdější král a císař Karel IV. Za pobytu na Toušeni sepsal rozsáhlou náboženskou úvahu, kterou pak včlenil do vlastního životopisu Vita Caroli v podobě kapitol XI – XIII. Zásahem Karla IV. byla pak Toušeň ze zástavy vykoupena pro jeho bratra markraběte Jana Jindřicha a listinou privilegií roku 1370 osvobozena od daní. Z místního lomu se v té době vozil kámen do Prahy na stavbu katedrály svatého Víta. Od Janova syna markraběte Jošta získali Toušeň zpět Michalovicové.
Za husitských válek obléhali a obsadili hrádek Toušeň roku 1421 Pražané. Po roce 1468 získal toušeňské statky král Jiří z Poděbrad. Počátkem 16. století koupil celé zboží Jan Pašek z Vratu, pražský primátor, který v sousedství hrádku vybudoval renesanční zámek. Jan Pašek zemřel na Toušeni v roce 1533. Hrádek a zámek, celé panství s polnostmi a polesím, vinicí, chmelnicí, rybníky a lomem koupil roku 1536 majitel sousedního brandýského panství Kunrát Krajíř z Krajku, ale již roku 1547 byly všechny tyto majetky rozhodnutím krále Ferdinanda I. připsány České královské komoře. Jejím nákladem byl toušeňský přechod přes Labe opatřen roku 1562 dvojdílným mostem a zámek upraven ve vedlejší rezidenci k sídlu Rudolfa II. v Brandýse nad Labem. Na přelomu let 1606-1607 v toušeňském zámku sídlil nejvyšší štolba a maršálek královského dvora v Čechách Adam mladší z Valdštejna. Až do roku 1615 byla Toušeň známa také jako zastávka dostavníků vratislavské pošty, později zde zastavovala pošta slezská.
Za třicetileté války vše přerušili a rozbořili vojáci švédské armády: roku 1639 byly zničeny hrádek, zámek, hospodářské budovy i mosty. Obec byla obnovena pouze jako hospodářský dvůr s kamenolomem a rybářstvím. Teprve roku 1661 je doloženo školní vyučování. Další, samostatný dvůr v Toušeni po obnově před koncem 17. století zakoupil Leopold Vilém hrabě z Valdštejna. Na toušeňských pozemcích za Labem byla roku 1777 vysazena nová obec Káraný a v městečku Toušeni roku 1787 na místě osobně určeném císařem Josefem II. postavena zděná škola.
V druhé půli 19. století vzrostla známost Toušeně díky Floriánské pouti, poprvé konané v květnu 1852. V roce 1868 zde byl založen rolnický cukrovar a na železnatém prameni, známém od nepaměti, založil Jan Králík téhož roku malé lázně. Městys byl postupně obohacen o nový hřbitov (1879), železnici (1883), novogotický kostel sv. Floriana (1890), patrovou školu (1892) a poštu (1893). Po rozšíření o slatinné koupele (1899) přilákaly lázně četné významné návštěvníky, mj. posledního rakouského císaře Karla I., skladatele Leoše Janáčka, spisovatele Josefa Svatopluka Machara, operní pěvce Emila Pollerta a Otakara Mařáka, herce a režiséra Karla Želenského, písničkáře Karla Hašlera a četné další hosty včetně bratří Josefa a Karla Čapkových.
Roku 1920 byla postavena sokolovna a zřízen biograf, 1939 zřízena mateřská školka. Před válečným nebezpečím ukryl Jan Werich v Toušeni část archivu Osvobozeného divadla. Od let 1943-44 se v Toušeni datují četné pobyty Emila Zátopka, který se zde později se svou manželkou Danou zasloužil o zaměření lázní také na vrcholové sportovce. Za léčebnými kúrami sem tak zajížděli Jarmila Kratochvílová, Helena Fibingerová, Ludvík Daněk a četní další – Jan Železný, Roman Šebrle, Štěpánka Hilgertová, Radek Štěpánek, Ondřej Synek, Martina Sáblíková. Lázeňské procedury v Toušeni absolvovali i spisovatel Bohumil Hrabal a přední herečky Zita Kabátová a Stella Zázvorková.
Roku 1979 byl Toušeni přiznán statut lázeňského místa, 1991 uznán úřední název Lázně Toušeň a 1993 udělen heraldický znak. Vlastní péčí byl roku 1994 postaven Dům seniorů, 1996 čistička odpadních vod a 2000 dokončena plynofikace a postavena lávka přes Labe. Souběžně byla po roce 1994 v někdejším luhu pod Hradištkem zřízena rozsáhlá polabská jezera Malvíny a Mezi mosty, nyní oblíbená jako rekreační cíl a rybářský revír.