Čestní občané

Vytisknout

/19. – 20. století/

Přehled čestných občanů městyse Lázně Toušeň včetně stručného životopisu, dosažených
úspěchů či ocenění a seznamu použitých zdrojů dat.

Adolf Branald, herec, hudebník, spisovatel
Soňa Červená, operní pěvkyně s herečka
Albert Jonáš, architekt a grafik
Jarmila Novotná, operní pěvkyně a herečka
Josef K. Petráš, katolický kněz, sběratel starožitností
Emil Zátopek, atlet, běžec
Dana Zátopková, atletka, oštěpařka
Tomáš Sedláček, voják z povolání, armádní generál

Adolf Branald, herec, hudebník, spisovatel,
* 4. 10. 1910 v Praze, † 28. 9. 2008 v Praze; jako syn dramatika, divadelního režiséra a herce
Richarda Branalda hrál od dětských let v otcově divadelní společnosti (pod jménem Karel
Branald). V roce 1918 debutoval v němém filmu Československý Ježíšek a hrál ve filmech
Aloisův los (1919), Komptoiristka (1922), Venoušek a Stázička (1922) a Hraběnka z Podskalí
(1925). Brzy se uplatnil též jako klavírista a jazzman v Lázních Toušeň a Houštka, i jako
dramatik (A v tom zámku byla panna) a skladatel trampských písní. Svá občanská povolání
v motorismu a na železnici a spisovatelský postřeh uplatnil při redaktorské práci
v nakladatelství Čs. spisovatel, kde se mj. zasloužil o vydání děl Ed. Basse a Boh. Hrabala. Do
literatury vstoupil vlastními romány z hereckého života Stříbrná paruka (1947), Chléb a písně
(1952) a Skřínka s líčidly (1960), s důvěrnou znalostí prostředí popsal počátky českého
automobilismu (Dědeček automobil 1955) i filmu (My od filmu 1988), válečná léta (Severní
nádraží 1949, Lazaretní vlak 1950, Dva muži v jedné válce 1979) a spisovatelskou práci
(Andělské schody 1990, Báječní muži na létajících ořích 1992). Do jeho spisovatelského
záběru náleží rovněž knihy pro mládež Vandrovali vandrovníci (1956), Král železnic (1959),
povídkové reportáže Hrdinové všedních dnů (1953), Ztráty a nálezy (1961), Promenáda s
jelenem (1963) i detektivní příběh Důvod k zabití (1969). S objevností a pietou se věnoval
opomíjeným osobnostem (My od divadla 1983, Zlaté stíny 1980) i Praze (Zrození velkoměsta
1985). Široké známosti došly díky zfilmování jeho novely Vizita a Sestřičky (1967). Své časté
návraty do Toušeně zachytil v autobiografických memoárech Sentimentální průvodce po
pražském nábřeží (1970), Valčík z Lohengrina (1972), Děkovačka bez pugétu (1994) a Můj
přítel Kamil (1998). Čestné občanství Toušeně přijal 13. 5. 1985. Za celoživotní dílo byl roku
1996 oceněn Křišťálovou knihou PEN-klubu a 2008 in memoriam státním vyznamenáním Za
zásluhy.

[miscelanea (výběr): Příruční slovník naučný I, NČSAV Praha 1962, s. 259; J. Vopravil: Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, SPN Praha 1973, s. 423; Čs. biografický slovník, Academia 1992, s. 64; Slovník českých spisovatelů 1, Brána 1995, s. 68-69; K. Aksamit: Osobnosti a jejich osudy: Adolf Branald, Jaroslav Foglar, Milan Garncarz, Praha 1998; J. Tomeš a kol.: Český biografický slovník XX. století I, Paseka 1999, s. 131-132; fre: Spisovatel Adolf Branald připravuje, Mladá fronta Dnes 8. 3. 2001, s. dvě; T. Čechtický: Adolfa Branald – Jsem režisérem svých knih, Týden, 2002, č. 41, s. 45-47; M. Fikejz: Český film - herci a herečky I, Libri Praha 2006, s. 99- 100; K. Aksamit: Na jevišti světa, Obrys – Kmen 2006, č. 6; M. Spáčilová: Zemřel vypravěč jiných časů, Mladá fronta Dnes 29. 9. 2008, s. B8; P. Vokatý: Zemřel Adolf Branald, Lidové noviny 29. 9. 2008, s. 18; L. Dolanský – A. Čabanová: Řád od Klause dostali Panenka i Branald, Lidové noviny 29. 10. 2008, s. 1-2]
[regionalia: J. Králík – M. Hartmanová: Toušeň, průvodce místem, lázněmi a okolím, MNV Toušeň 1. vyd. 1978, sHnízdová:   vyd. 1986, s. 39, 58; A. Branald: Vzpomínka, in: Toušeň a divadlo, MNV Toušeň 1983, 31s., s. 3-6; J. Králík: Toušeň  a divadlo, MNV Toušeň 1983, 31s., s. 11-12; J. Králík: Z dopisů, Zpravodaj Čelákovic 1990, č. 12, s. 2; J. Králík: Lázně Toušeň – 100 let nové školy, OÚ Lázně Toušeň 1992, s. 50, 134; J. Králík: Lázně Toušeň - Historie a současnost, TOK IV, 1995, č. 1, s. 9; jvk: Autogramiáda s pugétem, TOK IV, 1995, č. 4, s. 5; J. Králík: Křišťálová kniha Adolfa Branalda, TOK V, 1996, č. 4, s. 13; Vl. Loyda: Hlas domova, Brandýs n/L - St. Boleslav - Čelákovice 1996, s. 15-16; L. Hnízdová: Lázně Houštka, TOK V, 1996, č. 12, s. 11; red: Branald oslavil svého přítele Plocka knihou, Polabský týdeník TOK I, 2000, č. 41, s. 5; J. Koukal: Spolek si připsal třetí vydavatelský počin, Polabský týdeník TOK II, 2001, č. 23, s. 7; Vl. Loyda: Dvaadevadesátka Adolfa Branalda, Polabský týdeník TOK III, č. 40, s. 9; O. Lokaj: Ochotníkům v Lázních Toušeni je 125 let, Polabský týdeník TOK III, 2002, č. 51-52, s. 1+8; Čestní občané Lázní Toušeně, Polabský týdeník TOK IV, 2003, č. 45, s. 7; Adolf Branald, III. Národní přehlídka sokolských ochotnických divadel Lázně Toušeň 2003,  ČOS 2003, s. 27-28; Blahopřání k pětadevadesátinám spisovatele Adolfa Branalda, Toušeňský zpravodaj, podzim  2005, s. 16-17; J. Králík: Hudebníci v brandýském Polabí, Brandýs n/L – St. Boleslav 2008, s. 50-51, 79; M. Šnaiberk: Zemřel spisovatel Adolf Branald, Městské listy Brandýsa n/L – St. Boleslavi 2008, č. 10, s. 11; J. Králík: Městys Lázně Toušeň, ÚM 2009, s. 14, 35, 42; J. Králík: Kolonáda v Lázních Toušeni, Městys Lázně Toušeň 2012, 64s., s. 14, 44; J. Králík: Sedm čestných občanů (Petráš, Jonáš, Branald, Zátopek, Zátopková, Novotná, Sedláček), Městys & Okrašlovací spolek Lázně Toušeň 2014, 8 s.]

 

Soňa Červená, operní pěvkyně, herečka a spisovatelka
* 9. 9. 1925 v Praze, dcera zakladatele Červené sedmy JUDr. Jiřího Červeného. Začínala
v oboru muzikálu, hudebního divadla a filmu, v opeře působila nejprve sedm sezon v Brně,
poté od 1959 ve Státní opeře v Berlíně, kde byla vyznamenána titulem komorní pěvkyně. Po
odchodu do západní Evropy (1992) byla oceňována zejména za role Carmen, Azuceny,
Brangäny, Erdy a Klytaimnestry. Stálé operní úvazky přijala v Západním Berlíně, Vídni,
Frankfurtu a San Francisku, ale hostovala i na řadě předních evropských a amerických scén.
Postupně se specializovala na tvorbu 20. století a zasloužila se o vzorovou interpretaci
Janáčka v češtině. Ve Frankfurtu n/M byla podruhé vyznamenána titulem komorní pěvkyně.
Po uzavření operní dráhy působila od roku 1989 v činoherním divadle Thalia v Hamburku,
s nímž hostovala mj. v New Yorku, Riu de Janeiro, Hongkongu a Sydney. Do rodné Prahy se
vrátila až k vydání knižní autobiografie Stýskání zakázáno (1. vyd. 1999, 2. vyd. 2006, 3. vyd.
2014, 4. vyd. 2019). Pro město svých předků Hradec Králové nastudovala titulní postavu
v Návštěvě staré dámy. Pro pražské Národní divadlo vytvořila alegorické postavy v operách
Osud a Slzy Alexandra Velikého, ústřední postavy v komorních operách Zítra se bude... a
Toufar a v činoherních inscenacích Věci Makropulos a 1914. Věnovala se rovněž přednesu
melodramů. Je nositelkou četných vyznamenání – mj. Ceny Thálie (2005), Ceny Alfreda
Radoka (2008), čestného členství Státní opery Praha (2010), medaile Artis Bohemiae Amicis
(2011), americké Zlaté medaile J. F. Kennedyho (2013), české medaile Za zásluhy (2013),
Granátové hvězdy BHF (2014), titulu Dáma české kultury (2015) a ceny Classic Prague Award
(2018). Nové působení po návratu ze světových scén do vlasti popsala v druhé autobiografii
Stýskání zažehnáno (1. vyd. 2017, 2. vyd. 2019). Přijala čestné občanství Hradce Králové
(2012), hlavního města Prahy (2015) a městyse Lázně Toušeň (13. 7. 2018).

[miscelanea (první zmínky): K. Ludwig: Herečky českého filmu a divadla – Soňa Červená, Kino II, 1947, č. 35, s. 698; B.
Straka: Při letošním hudebním festivalu, Svět v obrazech X, 1954, č. 21, 22. 5. 1954, s. 1; bor: Mozartova opera
»Titus« v koncertním provedení, Lidová demokracie 25. 1. 1956; Vl. Pospíšil: Titus v koncertním provedení,
Hudební rozhledy 7. 2. 1956; E. Krause: Berliner Opernbefund 1958, Sonntag Berlin 10. 8. 1958; W. J.: Das aktuelle
Porträt: Sona Cervena, National Zeitung Berlin 14. 5. 1959; W. W. Göttig: „Carmen“ auf Pfennigabsätzen,
Wiesbadener Kurier 8. 9. 1962; he: Die „Carmen“ der Sona Cervena, Frankfurter Neue Presse 10. 9. 1962; C.
Gessler: An Impresive New „Carmen“ Delights Bay Operagoers, Oakland Tribune Today, 21. 9. 1962, s. D*21; J.
Delor: Bayreuth a Genève – Tristan et Iseut, La Suisse 9. 1. 1963; Reposicion de »Orfeo«, de Gluck, El noticiero
universal, Barcelona, 20. 12. 1963; etc.
(výběr po roce 2000): K. Procházková: Známá neznámá Soňa Červená, Týdeník Rozhlas 12, 2002, č. 16, s. 3 + č. 17,
s. 3; H. Dědek: Dáma v červeném, Reflex XIII, 2002, č. 50, 12. 12. 2002, s. 24-28; J. Plachetka: Zvláštní cena Kolegia
– Soňa Červená, Magazín Cen Thálie, Herecká asociace 2005, s. 13; J. Paterová: Bravo, Soňa Červená, Divadelní
noviny 13, 2004, březen, s. 4; Z. A. Tichý: Jsem zavilý samotář, Divadelní noviny 13, 2004, č. 9, 27. 4. 2004, s. 1+8-
9; I. Kott: S Černým jezdcem kolem světa, Jonáš 2004/2005, č. 4, s. 10-12; J. Hrabě: Soňa Červená – miluji Vltavu,
Vital plus III, 2009, č. 3, s. 6-10; P. Veber: Soňa Červená, program koncertu ČSKH 10. 10. 2009, ČF Praha 2009, s.
10-11; M. Szabo: O Vánocích si mohu dopřát samoty, Katolický týdeník XX, 8.-14. 12. 2009, s. 12; D. Kaplanová:
Soňa Červená – Stýskání a vzpomínky jsou břemena, Právo č. 260, Styl, 9. 11. 2010, s. 1+10-13; V. Dlouhá: Vyhrát
nad přírodou nemůžete, KB Journal 2010, č. 6, s. 19-20; Soňa Červená – role Emilie Marty, Věc Makropulos,
Národní divadlo v Praze, program 18. 11. 2010, s. 139-140; J. Slavíková: Komorní pěvkyně Soňa Červená,
Perséphone, Národní divadlo v Praze, program 23. a 28. 5. 2013, s. 8; V. Bednářová: Soňa 2013, Esprit IX, Lidové
noviny 6. 11. 2013, s. 12-22; J. Králík: Čeští pěvci v zahraničí II/VII – Soňa Červená, Hudební rozhledy 67, 2014, č. 7,
s. 46-47; F. Laudát: Tím vším jsem žila (tisk k výstavě), Co&Pub Praha 2014; J. Králík: Vějíř Soni Červené, Magazín
Klubu Vltava XX, 2015, č. 3, s. 2-4; R. Hrdinová: Soňa Červená exceluje v umění melodramu, Právo 20. 7. 2017, s.
10; Červený večer Soni Červené, Národní festival Smetanova Litomyšl 59, festivalové noviny 9. 6. 2017, s. 4; míš:
Soňa Červená má svůj dokumentární film, Právo 30. 8. 2017, s. 5; P. Přendík: Česká literatura v uměleckém světě
Soni Červené, diplomová práce, Ostravská univerzita 2017, 123s.; H. Havlíková: Sázka na Červenou, Heritage BHF
2018, č. 1, s. 38-39; H. Havlíková: Lekce z operní závislosti, Lidové noviny XXXI, č. 43, 20. 2. 2018, s. 7; K. Honcová:
K emigraci ji nabádal Werich, Aha! 4, 2018, s. 25, s. 10-11]
[regionalia (výběr): Vl. Mareš: Soňa Červená v Brandýse nad Labem, TOK VIII, 1999, č. 11, s. 3; V úterý 5. října se konal
v brandýském zámku večer, Městské noviny Brandýs n/L – St. Boleslav 1999, č. 19, 8. 10. 1999, s. 3; Dubeč,
Dubeček – Václav František Červený, Náš region SV 5, 2011, č. 8, 14. 4. 2011, s. 7; H. Němečková: Autogramiáda
Dámy české kultury, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2017, č. 7-8, s. 10; H. Němečková: Červená
předpremiéra, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2017, č. 9-10, s. 3; jvk: Osmé čestné občanství Lázní
Toušeně, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2018, č. 7-8, s. 1; H. Němečková – L. Svobodová: Soňa
Červená, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2018, č. 7-8, s. 3; H. Němečková: Návštěva Zeměplochy,
Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2019, č. 1-2, s. 7; jvk: Emilka z Atelieru Kučera čtvrtá v ČR, Florián,
zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2019, č. 1-2, s. 9; M. Hadrbolec: Potlesk zdaleka nejupřímnější, Florián,
zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2019, č. 3-4, s. 11; H. Němečková: Autogramiáda, Florián, zpravodaj městyse
Lázně Toušeň, 2019, č. 5-6, s. 12; H. Němečková: Jubilejní setkání s čestnou občankou, Florián, zpravodaj městyse
Lázně Toušeň, 2020, č. 7-8, s. 3]

 

Albert Jonáš, architekt a grafik
* 7. 3. 1893 na Královských Vinohradech, † 30. 5. 1974 v Praze, na Akademii výtv. umění
v Praze 1912-1915 byl žákem Jos. Loukoty a Vlaha Bukovace, po válečném zajetí v Itálii
dokončil pražská studia akademické architektury u Jana Kotěry a grafiky u Maxe Švabinského
(1920). Podílel se na projektech městských regulací (Libeň, pasáž Rokoko na Václavském
náměstí), továrních center (Ringhoffer), lázeňských objektů (terasy Radiumpaláce
v Jáchymově), palácových rezidencí (Petschkovy paláce v pražské Stromovce) aj., z nichž řadu
také sám stavebně vedl. Podle jeho projektů byly postaveny salonní železniční vagony pro
presidenta T. G. Masaryka a pro egypského krále Fuada. Od třicátých let se jako poradce
firmy V. Neubert věnoval užité grafice filmovým a divadelním plakátům, poštovním
známkám (také pro Srbsko a Albánii), grafickému ztvárnění frankotypů, firemním znakům,
tvarování průmyslového zboží a výstavnictví. Kompletně projektoval tři ročníky Vzorkových
veletrhů v Praze, světovou výstavu poštovních známek Praga 1950 a další výstavy pro
Švýcarsko, Francii, Indii a Dálný východ. Propagací uměleckých památek, figurálních námětů
a portrétů na sériích zápalkových nálepek vzbudil uznání v Americe a Austrálii. Působil též
jako ilustrátor (1966: učebnice Zoologie a Dějepisu, 15 vydání také slovensky, maďarsky a
ukrajinsky). Po léta byl předsedou umělecké komise při Brněnských vzorkových veletrzích.
V Lázních Toušeni, kam pravidelně od mládí zajížděl na léto, se věnoval propagaci lázní,
spolupracoval s místními ochotníky, pro TJ Sokol projektoval parkovou úpravu a vstupní
bránu sportovišť a vypracoval projekty rozšíření lázní a reprezentativních staveb v obci (mj.
je autorem loga Slatinných lázní Toušeň, 1973). Čestné občanství Toušeně přijal 11. 3. 1973.
Souborná výstava výběru z díla z pozůstalosti ve škole v Toušeni v dubnu a květnu 1979.

[miscelanea (výběr): eg: Nová kavárna v Praze, Lidové noviny XXXIV, 1926, č. 536, 23. 10. 1926, s. 6; Nový salonní vůz čs. st.
drah, Pestrý týden V, 1930, č. 10, s. 10; Nádherný salonní vůz presidentův, Polední list 1931, č. 111, 21. 4. 1931, s.
5; A. Jonáš: Studie o čs. otiscích frankotypu, Praha 1933; A. Jonáš: Studie o čsl. otiscích frankotypu II, Praha 1935;
Filatelie – Katalog čsl. otisků frankotypů vyšel, Český deník XXIV, 1935, č. 194, 17. 7. 1035, s. 5; Pěkná propagace P.
V. V. čs. vývozu, Národní listy LXXV, 1935, č. 222, 14. 8. 1935, s. 6; Československá letecká společnost má smysl
pro propagaci, Národní listy LXXVII, 1937, č. 104, 15. 4. 1937, s. 2; od: Ceny a odměny na pražské výstavě, Lidové
noviny XLVIII, 1940, č. 648, 20. 12. 1940, s. 4; vjk: Ceny a odměny na pražské výstavě, Národní listy LXXXI, 1941, č.
9, 9. 1. 1941, s. 2; P. Toman: Nový slovník čs. výtv. umělců I, 1947, (přetisk Chagall Ostrava 1993), s. 442; A. Jonáš
šedesátiletý, Výtvarná práce 1. 4. 1953; P. Toman: Dodatky ke Slovníku československých výtvarných umělců,
1955 (Chagall Ostrava 1994), s. 87; Albert Jonáš, Kulturní tvorba I, 1963, č. 10, 7. 3. 1963, s. 2; Vysoká
vyznamenání výtvarných umělců a architektů, Rudé právo XLVIII-IL, 1968, č. 113, 24. 4. 1968, s. 1; vre: Nová série
známek Renesance, Pravda LII, 1971, č. 83, 8. 4. 1971, s. 7; kra: Baroko už je v tiskárně, Pravda LIII, 1972, č. 163,
13. 7. 1972, s. 7; I. Leiš: Frankotypové opojení arch. A. Jonáše, Filatelie XXVI, 1976, č. 21, s. 657-659; -Ko-: Průřez
dílem A. Jonáše, Propagace XXV, 1979, č. 7, s. 24; Zd. Němeček: Albert Jonáš, Architekt XXXIX, 1993, č. 21, s. 2; L.
Losos - I. Mahel: Salonní vozy Ringhoffer, Nadatur - VÚKV Praha 1999, s. 78-80, 129, 255; Slovník českých a
slovenských výtvarných umělců 1950-1999, CH-J, Chagall Ostrava 1999, s. 300; J. Sedláček: Salonní vůz TGM -
vzácná technická a historická památka, ČD pro Vás 7, 2000, č. 2, s. 24-25; M. Němeček (recenze): Ludvík Losos, Ivo
Mahel – Salonní vozy Ringhoffer, Architekt XLVI, 2000, č. 5, s. 80; ink: Prezident jel do Lán v Masarykově voze,
Právo 8. 3. 2004, s. 1+3; M. Novák: Náš arcivévoda císař a král Karel I. Rakouský, 1. vyd. Město a ČKA Brandýs n/L –
St. Boleslav 2006, s. 19, 2. vyd. Kartuziánské nakl. 2011, 45-46, 3. vyd. tamže 2014, s. 55-56; M. Sígl: Kdo byl a je
kdo – Mělnicko, Kralupsko, Neratovicko, Libri Praha 2007, s. 186; Balnearius - J. Ježek: Lázeňští Asklépiové a jejich
pacienti, Knihy 555, Liberec 2009, s. 140; Z. Kopcová: Albert Jonáš, magisterská diplomová práce, UP Olomouc
2013, 108s.]
[regionalia: J. Králík: Potkáte ho u Labe, Svoboda LXXXII, č. 55, 6. 3. 1973, s. 5; J. Králík: Sborník k 200. výročí založení školy
v Toušeni, MNV Toušeň 1974, s. 131; jvk: Dvojí plátno, Svoboda LXXXV, 1975, č. 222, 20. 9. 1975, s. P11; J. Králík –
M. Hartmanová: Toušeň, průvodce místem, lázněmi a okolím, MNV Toušeň 1. vyd. 1978, s. 39, 64, 2. vyd. 1986, s.
41, 64; B. Häckl: Architekt Jonáš, in: Arch. A. Jonáš, katalog k výstavě grafických prací, MNV Toušeň 1979, 12s.; J.
Králík: Zasloužilý umělec akad. arch. A. Jonáš, katalog k výstavě grafických prací, MNV Toušeň 1979, s. 11-12; J.
Králík: Inspirace Trójou, Svoboda LXXXVIII, 29. 4. 1979, s. 11; J. Králík: Toušeň a divadlo, MNV Toušeň 1983, 32s., s.
18; J. Králík: Lázně Toušeň – 100 let nové školy, OÚ Lázně Toušeň 1992, s. 46, 134, 204; J. Králík: Lázně Toušeň -
Historie a současnost, TOK IV, 1995, č. 1, s. 9; J. Špaček: Čelákovicko ve výtvarném umění, katalog výstavy, Měst.
muzeum v Čelákovicích 1996; Vl. Loyda: Hlas domova, Brandýs n/L - St. Boleslav - Čelákovice 1996, s. 38; K.
Pátrová: Kalendárium, Muzejní listy OM Praha-východ 4, 1998, s. 8; J. Králík: Vzpomínka na architekta Jonáše, TOK
VIII, 1999, č. 5, s. 5; Vl. Loyda – J. Špaček: Hlas domova 2, Čelákovice 2000, s. 6, 42-43; K. Bačová: Probíhá poslední
výstava, Polabský týdeník TOK II, 2001, č. 50, s. 9; J. Králík: Akademický architekt Albert Jonáš, Polabský týdeník
TOK IV, 2003, č. 10, s. 3; Čestní občané Lázní Toušeně, Polabský týdeník TOK IV, 2003, č. 45, s. 7; J. Králík: Městys
Lázně Toušeň, ÚM 2009, s. 14, 43; J. Králík: Akademický architekt Albert Jonáš, in: V. Dragoun: Tucet příběhů
z Toušeně, Lázně Toušeň 2010, s. 6; J. Králík: Kolonáda v Lázních Toušeni, Městys Lázně Toušeň 2012, 64s., s. 18-
19; jvk: Povídání s architektem Jonášem (1972), Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2013, jaro, s. 46-49; J.
Králík: Sedm čestných občanů (Petráš, Jonáš, Branald, Zátopek, Zátopková, Novotná, Sedláček), Městys &
Okrašlovací spolek Lázně Toušeň 2014, 8 s.; M. Němeček: Symbol státnosti na kolejích, Florián, zpravodaj městyse
Lázně Toušeň, 2018, č. 11-12, s. 12-13; JaHa: Toušeňské hrnky, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2020, č.
5-6, s. 3]

 

Jarmila Novotná, operní pěvkyně, herečka
* 23. 9. 1907 v Praze, † 9. 2. 1994 v New Yorku, po elévské zkušenosti v činohře ND v Praze a
studiu zpěvu s Emou Destinnovou a Hilbertem Vávrou debutovala 1925 na scéně ND jako
Mařenka v Prodané nevěstě. Další studia u Emilia Piccoliho v Miláně jí otevřela cestu k
triumfu ve veronské Aréně (Gilda v Rigolettu 1928) a vedle řady hostování (Londýn, Vídeň,
Neapol) i k trvalému angažmá v Berlíně 1929-33 (Královna noci v Kouzelné flétně, Mařenka,
Gilda, La traviata, Madame Butterfly, Manon Lescaut). Od 1934 přijala angažmá ve Státní
opeře ve Vídni, kde mj. premiérovala Lehárovu Giudittu a nastudovala mj. Mimi v Bohémě,
Oktaviána v Růžovém kavalíru, Olympii, Antonii i Giuliettu v Hoffmannových povídkách a pro
festivaly v Salcburku Fiordiligi v Così fan tutte, Hraběnku ve Figarově svatbě a Paminu
v Kouzelné flétně (dirig. Arturo Toscanini 1937). Současně trvale hostovala v ND v Praze (mj.
Karolina ve Dvou vdovách, Rusalka) a na operních scénách v Olomouci, Ostravě, Brně,
Bratislavě, zpívala s Českou filharmonií (za řízení Alex. von Zemlinského a V. Talicha i
v Londýně) a hrála ve filmech (Prodaná nevěsta, Frasquita aj.). Pohostinsky vystoupila rovněž
ve Florencii (Cherubín ve Figarově svatbě, Antonie), ve Velké opeře v Paříži (Giuditta),
v Teatro alla Scala v Miláně (Alice ve Falstaffu) a v řadě dalších měst mj. i v Lázních Toušeni.
V zámoří se poprvé představila 1939 jako Madame Butterfly v San Francisku a 5. 1. 1940
zpíala Mimi v Metropolitní opeře v New Yorku, kde pak získala angažmá na dalších šestnáct
sezon. Vedle toho zpívala v desítkách měst po celých USA i v Kanadě, na Kubě a v Jižní
Americe (Buenos Aires, Rio de Janeiro, Santiago de Chile). Za války všestranně podporovala
humanitární pomoc své vlasti (koncerty, premiéra Martinů Nového špalíčku, nahrávka
Lidických písní s Janem Masarykem u klavíru). Po válce znovu vystoupila v Praze (Taťána
v Evženu Oněginovi), Salcburku (Eurydika v Orfeovi), filmu (The Search = Poznamenaní, Velký
Caruso) a televizi. Únor 1948 a zabavení rodinného majetku v Litni u Berouna ji přinutily
k návratu do USA. Aktivní pěveckou dráhu uzavřela v roce 1956. Do vlasti zajížděla za
lázeňským léčením do Třeboně a do Lázní Toušeně, kde přijala čestné občanství (6. 8. 1992).
Její dráhu dokumentují operní komplety a recitály na CD i knižní memoáry Byla jsem šťastná
(1991, 1997, 2014).

[miscelanea (výběr): Čs. hudební slovník osob a institucí II, SHV 1965, s. 205; Dějiny české hudební kultury, Academia Praha
1981, 538s., 84, 104, 110; Em. Kopecký: Jarmila Novotná, Pěvci Národního divadla, Panton Praha 1983, s. 208-220;
J. Smolka a kol.: Malá encyklopedie hudby, Supraphon 1983, s. 460; The Metropolitan Opera Encyclopedia, New
York 1987, s. 255; J. Králík: Jarmila Novotná – malý portrét velké umělkyně, Hudební rozhledy 1991, č.2, s. 90-94;
Jarmila Novotná in: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia 1988, s. 342-343; J. Novotná: Byla jsem šťastná,
Melantrich 1991, 317s., 2. vyd. 1997, 3. vyd. Zámek Liteň 2014, 448s.; Zd. Kacetl: Hvězda, která odřekla
Hollywood, Carmen Journal I, 1992, č. 23, s. 3-4; J. Králík: Kouzlo osobnosti - Jarmila Novotná, Svobodné slovo
XLVIII, 1992, č. 227, 26. 9. 1992, s. P2; J. Novotná: Hudební mládeži dík, Noviny Hudební mládeže, září 1992, s. 1;
Čs. biografický slovník, Academia 1992, s. 499; J. Králík: Zemřela Jarmila Novotná, ČTK 9. 2. 1994; J. Králík: V New
Yorku se uzavřela životní pouť Jarmily Novotné, Hudební rozhledy 47, 1994, č. 4, s. 29; J. Králík: Jarmila Novotná je
poklad, Harmonie 1994, č. 4, s. 28-29; J. Králík: Jarmila Novotná, NDI - Informační zpravodaj ND Praha 1994, č. 6, s.
38; A. Branald: Děkovačka bez pugétu, VPK Praha 1994, s. 279-282; T. Vrbka: Hvězda jménem Novotná, Opera,
informační zpravodaj Státní opery Praha 33, 1997, č. 1, s. 17-18; K. J. Kutsch - L. Riemens Grosses Sängerlexikon 4,
Bern - München 1997, s. 2564-2565; M. Marková: Femina, portréty českých žen, Brno 1998, nestránkováno; P.
Mašek: Modrá krev, Praha 1999, s. 58; J. Tomeš a kol.: Český biografický slovník XX. století II, Paseka 1999, s. 472;
D. Janota - J. P. Kučera: Malá encyklopedie české opery, Paseka, Praha – Litomyšl 1999, s. 183; J. Králík: Jarmila
Novotná, Harmonie 2004, č. 3, s. 8-12; Balnearius - J. Ježek: Lázeňští Asklépiové a jejich pacienti, Knihy 555,
Liberec 2009, s. 173-174; J. Králík: Naši na vlnách z Met (Rozhlasové přenosy z Metropolitní opery), Týdeník
rozhlas 20, 2010, č. 16, 16-17; P. Kosatík: Baronka v opeře, Zámek Liteň 2015, 400s.]
[regionalia: J. Králík – M. Hartmanová: Toušeň, průvodce místem, lázněmi a okolím, MNV Toušeň 1986, s. 41; J. Králík:
Lázně Toušeň – Historie a současnost, TOK IV, 1995, č. 1, s. 9; Vl. Loyda: Hlas domova, Brandýs n/L - St. Boleslav -
Čelákovice 1996, s. 6; štr: Kulturní komise, TOK VIII, 1999, č. 3, s. 1; O. Lokaj: Ochotníkům v Lázních Toušeni je 125
let, Polabský týdeník TOK III, 2002, č. 51-52, s. 1+8; jvk: Osobnosti hostitelského souboru – Jarmila Novotná, III.
Národní přehlídka sokolských ochotnických divadel, Lázně Toušeň 2003, s. 40; Čestní občané Lázní Toušeně,
Polabský týdeník TOK IV, 2003, č. 45, s. 7; Telegraf: Lázně Toušeň slavily sté narozeniny Jarmily Novotné,
Zpravodaj Telegraf, Brandýs n/L - St. Boleslav 2007, č. 10, s. 10; J. Králík: Hudebníci v brandýském Polabí, Brandýs
n/L – St. Boleslav 2008, s. 41, 50, 65, 72, 79, 81, 118-120; J. Králík: Městys Lázně Toušeň, ÚM 2009, s. 14, 43, 46; J.
Králík: Lázně Toušeň v literatuře, in: V. Dragoun: Tucet příběhů z Toušeně, Lázně Toušeň 2010, s. 66-67; J. Králík:
Kolonáda v Lázních Toušeni, Městys Lázně Toušeň 2012, 64s., s. 15, 44; jvk: Léto s Jarmilou Novotnou, Florián,
zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2012, č. 7-9, s. 30-31; kronikář: Třetí vydání memoárů čestné občanky, Florián,
zpravodaj městyse Lázně Toušeň 2014, č. 9-10, s. 17; J. Králík: Sedm čestných občanů (Petráš, Jonáš, Branald,
Zátopek, Zátopková, Novotná, Sedláček), Městys & Okrašlovací spolek Lázně Toušeň 2014, 8 s.]

 

Josef K. Petráš, katolický kněz, sběratel starožitností
* 15. 8. 1824 v Brandýse n/L, † 9. 4. 1904 v Kostelci n/L, syn brandýského měšťana a mistra
řeznického Jakuba Petráše, pochován na hřbitově v Brandýse n/L; své jméno rozšiřoval podle
zakladatele řádu piaristů bližším určením "Josef Kalasánský". Po řadu let působil jako kaplan
v Brandýse n/L (7. 8. 1953 křtil Just. V. Práška), poté děkan v Kostelci n/L a nesídelní kanovník
vyšehradský. Byl znám, vážen a ctěn jako sběratel památek a starožitností. Díky jeho
soustavné práci se zachovaly ve sběratelské pozůstalosti (dnes v archívu Okresního muzea
Praha-východ v Brandýse n/L) i v přepisech do kronik mj. soupisy domů v Brandýse n/L
s pamětmi starších současníků z doby před velkým požárem 1827, podrobné dobové popisy
chrámů, kaplí a posvátností, výpisy z archivu brandýského děkanství, výpisy z později již
nedostupných pamětí děkana Kamínka, aj. Od 1861 až do svého odchodu do Kostelce n/L byl
členem městského zastupitelstva v Brandýse n/L. Významně se zasloužil rovněž o rozvoj
duchovního života regionu: v listopadu 1866 byl v uznání za zásluhy o vybavení a vysvěcení
kapličky sv. Floriana v Toušeni (1852) jmenován čestným občanem Toušeně. Z jeho sbírek
hojně čerpal historik J. V. Prášek.

[miscelanea: Čestné občanství, Národní listy, 17. 11. 1866; F. Kneidl: Paměti škol okresu Karlínského, J. Otto Praha 1898, s.
355-357]
[regionalia: J. V. Prášek: Brandejs n/L, město, panství i okres, 1908, I, s. V, 39, 233; II, 1910, s. VI, 36-37, 89 (foto), 94, 166-
168, 248, 295; III, 1913, s. VI; J. Králík: Lázně Toušeň - Historie a současnost, TOK IV, 1995, č. 1, s. 9; l. Loyda: Starý
hřbitov v Brandýse n/L založený roku 1680, Studie a zprávy OM Praha-východ 13, 1998, s. 52-95, zvl. s. 61; -ad-:
Kulturní Faux pas, Městské noviny Brandýs n/L - St. Boleslav 1999, č. 21, 4. 11. 1999, s. 2; Čestní občané Lázní
Toušeně, Polabský týdeník TOK IV, 2003, č. 45, s. 7; J. Králík: Městys Lázně Toušeň, ÚM 2009, s. 14, 25; J. Králík:
Sedm čestných občanů (Petráš, Jonáš, Branald, Zátopek, Zátopková, Novotná, Sedláček), Městys & Okrašlovací
spolek Lázně Toušeň 2014, 8 s.; P. Čeněk: Brandýský hřbitov, Městské listy Brandýsa n/L – St. Boleslavi 2016, č. 11,
s. 8-9; M. Hůrka: František Josef Řezáč a ti druzí, OM Praha-východ, Brandýs n/L – St. Boleslav 2019, s. 18; D.
Eisner – J. Hergesell – J. Králík – H. Němečková: Toušeň na starých pohlednicích, Měst. muzeum v Čelákovicích
2020, 64s., s. 22]

 

Tomáš Sedláček, armádní generál v. v., ing., voják z povolání
* 8. 1. 1918 ve Vídni, † 27. 8. 2012 v Praze, nejmladší ze tří synů plk. int. Tomáše Sedláčka,
absolvoval ve stopách otce vojenskou dráhu: maturoval v Praze na Smetance (1935) a
absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích (1938), v dubnu 1940 odešel ilegálně do čs.
zahraničních vojsk do Francie a po jejím pádu do Velké Británie (pův. jako dělostřelec,
absolvoval speciální para-kurs), odtud byl 1944 převelen přes Středomoří a Blízký východ
(Haifa, Damašek, Bagdád, Bassra, Teherán, Baku, Černovice) na východní frontu k 2.
paradesantní brigádě I. Čs. armádního sboru jako náčelník štábu dělostřelectva. S brigádou
se účastnil prvních ostrých bojů Dukelské operace a později s ní byl letecky přesunut na
pomoc Slovenskému národnímu povstání. Po potlačení povstání přežil zimní měsíce 1944/45
v Nízkých Tatrách. Je nositelem tří Válečných křížů 1939, Řádu SNP I. třídy, medaile Za
chrabrost, medaile Za zásluhy I. a II. třídy, Pamětní medaile se vzácnou kombinací štítků
Francie, Velká Británie a SSSR a dalších vyznamenání. Po válce začal pedagogicky působit na
Vojenské akademii v Hranicích a absolvoval Vysokou školu válečnou v Praze (1948). Poté se
stal profesorem pro obor týl na Vysoké vojenské akademii v Praze. V roce 1951 byl jako
zahraniční voják z politických důvodů zatčen a ve vykonstruovaném procesu odsouzen
k doživotnímu vězení (Domeček, Pankrác, Kartousy = Valtice, Mírov, Leopoldov, Bytíz).
Z žalářů a sedmiletých nucených prací v příbramských uranových dolech ho za devět let
osvobodila amnestie (1960). Po návratu na svobodu při zaměstnání skladníka vystudoval
Střední průmyslovou školu stavební a poté až do důchodu pracoval na projektové správě
Pražské stavební obnovy. V roce 1990 byl plně rehabilitován, v roce 1991 mu prezident
republiky propůjčil Řád M. R. Štefánika, téhož roku byl zvolen předsedou obnovené Čs. obce
legionářské, v roce 1992 jmenován do hodnosti generálmajora, v roce 1998 do hodnosti
generálporučíka a v roce 2008 do hodnosti armádního generála v. v. Nakladatelství AVIS
ministerstva obrany ČR vydalo knižně jeho vzpomínky pod názvem Vydržet! (2008). Žil
v domku po rodičích v Lázních Toušeni. V roce svých 85. narozenin přijal čestné občanství
Brandýsa n/L - St. Boleslavi (8. 5. 2003) a Lázní Toušeně (29. 10. 2003). Je pochován na
toušeňském hřbitově.

[miscelanea (výběr): R. Cílek: A uvízneš za hrdlo, MV ČR Praha 1993, s. 44-59; T. Sedláček: Byli jsme vždy nositeli a
pokračovateli myšlenek legionářských, Denní Telegraf 19. 3. 1994, s. 2; P. Schebesta: Proti nim, TOK IV, 1995, č. 5,
s. 5; M. Kouba: Od vítězství k naději, David & Schoel 1996, s. 87-89; J. Šolc: Padáky nad Slovenskem, Ares 1997, s.
149-158; T. Sedláček: Nesplacený dluh, Národní osvobození č. 17, 19. 8. 1999, s. 2; T. Sedláček: November 1944
Action in Lower Tatras, Imprisoned by the Communist Regime, Tomáš Sedláček – Lieutenant General, ret., in: On
All Fronts, ed. L. M. White, Washington D. C. 2000, s. 233-236, 281-184, 119-230; J. Bret: 22 oprátek (XVIII.),
Ministerstvo obrany ČR 1999, s. 136-143; Z. Meisnerová-Wismerová: Tváře doby – Političtí vězni padesátých let,
Langhans Galerie Praha 2003, s. 72-73; P. Šmidrkal: Víc než pomník, A-report 2003, č. 17, s. 28; eis: Krátce –
Břevnov, Večerník Praha XIII, 2. 9. 2003, s. 2; kla: Praha, Večerník Praha XIII, 4. 9. 2003, s. 2; R. J. Daníček: Vítězit
čestně s otevřeným hledím, Národní osvobození 2003, č. 20, s. 1-2; R. Gális: Mobilizaci provázelo nadšení,
Večerník Praha – Čtení na víkend, 26. 9. 2003, s. VII; T. Sedláček: Proč jsme bojovali – Ideje, na nichž stojí Česká
republika, sborník referátů z konference European Movement in the Czech Republic 2004, s. 17-19; R. Gális:
Generál Pernický bojoval až do konce, Naše rodina 2006, č. 3, s. 20; R. Kočík: Zvukové paměti, Týdeník rozhlas
2007, č. 31, s. 1+5; T. Sedláček – J. Plachý: Vydržet!, paměti generála Tomáše Sedláčka, Ministerstvo obrany ČR,
AVIS Praha 2008, 192s.; E. Kučerová: Na hrdiny se nezapomíná, Zpravodaj veleobce sdružených obcí baráčníků
v Praze 111, 2008, č. 2, s. 8; J. Paulas: Aby se za minulostí nedělaly tlusté čáry, Katolický týdeník XIX, 2008, č. 41, s.
12; Památce zemřelých – Tomáš Sedláček, Sokol slavil ve starobylém Karolinu, Zd. Kubín a kol.: 150 let Sokola a
XV. všesokolský slet 2012, ČOS Praha 2012, s. 42-43, s. 88-95; Vl. Marek: Dokázal se poprat se životem,
Legionářský směr 2012, č. 0, s. 20-21; P. Janoušek: Zemřel generál Sedláček – věrný masarykovec, Lidové noviny
28. 8. 2012, s. 1; jw: Zemřel válečný hrdina generál Tomáš Sedláček, MF Dnes XXIII/201, 28. 8. 2012, s. 1; J. Gazdík:
Voják, kterého nezlomilo mučení, lágr ani slepota, MF Dnes, 28. 8. 2012, s. A3; ČTK, kch: Zemřel generál Tomáš
Sedláček, Pražský deník 28. 8. 2012, s. 1; red: S hrdinou se loučila rodina i vojáci + Rozloučení s hrdinou – pohřeb
generála Tomáše Sedláčka na Vítkově, MF Dnes 5. 9. 2012; dan: Odešel člověk s noblesou, loučil se prezident
s generálem Sedláčkem, Právo 5. 9. 2012; R. Gális: Loučení s generálem, mužem, který nikdy neohnul hřbet,
Pražský deník 5. 9. 2012; NikkaRIN – M. Kroupa: Příběh Tomáše Sedláčka (komiks), Ještě jsme ve válce, Post
bellum Praha 2011, s. 6-17; T. Sedláček: Vidím jeho gesto, že jde na šibenici, in: Na plovárně s Markem Ebenem,
Práh Praha 2012, s. 48-57; L. Adamus – J. Bílek: Neobyčejný příběh obyčejného člověka, Ministerstvo obrany ČR -
VHÚ 2014, 42s.]
[regionalia: J. Králík: Lázně Toušeň – 100 let nové školy, OÚ Lázně Toušeň 1992, s. 81, 194, 204; T. Sedláček: Legionář pod
ledem, Lázně Toušeň – 100 let nové školy, OÚ Lázně Toušeň 1992, s. 194-195; Vl. Loyda: Hlas domova, Brandýs
n/L - St. Boleslav - Čelákovice 1996, s. 70; red.: Vážíme si hrdinů, TOK VII, 1998, č. 6, s. 1; Ze slov Zd. Zalabáka na
vernisáži výstavy k 80. výročí založení republiky, Městské noviny Brandýs n/L - St. Boleslav 1998, č. 20, 22. 10.
1998, s. 3; J. Koukal: Bojovat s Hitlerem byla má povinnost, Polabský týdeník TOK I, 2000, č. 20, s. 1+3; L. Loyda:
Z historie župy Barákovy, Polabský týdeník TOK I, 2000, č. 21, s. 8; Vyberte s námi Osobnost 20. století, Polabský
týdeník TOK II, 2001, č. 6, s. 7 + č. 7, s. 7 + č. 8, s. 9; kap: Českoslovenští vlastenci v zahraničním odboji, Polabský
týdeník TOK III, 2002, č. 18, s. 10; V. Kapal: Armáda, to jsou především vojáci, Polabský týdeník TOK III, 2002, č. 22,
s. 5; J. Koukal: S generálem Sedláčkem o válce a dnešku, Zpravodaj Telegraf, Brandýs n/L – St. Boleslav 2002, č. 5,
s. 6; Generálporučík v. v. Tomáš Sedláček: Věrni zůstali, Brandýs n. L. – St. Boleslav 2002, s. 13-14; J. Koukal:
Generálporučík Tomáš Sedláček o konci války, Právo 10. 5. 2002; J. Králík: Kalendárium, Polabský týdeník TOK IV,
2003 č. 2, s. 8; bač: Čestné občanství radní schválili, Polabský týdeník TOK IV, 2003, č. 8, s. 1; Generál Sedláček je
navržen na čestné občanství, Zpravodaj Telegraf, Brandýs n/L – St. Boleslav 2003, č. 2, s. 1; bač: Zastupitelé udělili
čestné občanství, Polabský týdeník TOK IV, 2003, č. 14, s. 2; T. Sedláček: Zdravice čestného starosty, III. Národní
přehlídka sokolských ochotnických divadel, ČOS Lázně Toušeň 2003, s. 7; jvk: Osobnosti hostitelského souboru –
genpor. v. v. Ing. Tomáš Sedláček, III. Národní přehlídka sokolských ochotnických divadel, ČOS Lázně Toušeň 2003,
s. 40-41; Výročí doprovodí vojenská slavnost, Zpravodaj Telegraf, Brandýs n/L - St. Boleslav 2003, č. 4, s. 1; Seznam
čestných občanů Brandýsa nad Labem a Staré Boleslavi, Polabský týdeník TOK IV, 2003, č. 40, s. 4; T. Sedláček:
K 85. výročí republiky, Zpravodaj Telegraf, Brandýs n/L - St. Boleslav 2003, č. 10, s. 2; bač: Toušeň oslaví tři kulatá
výročí, Polabský týdeník TOK IV, 2003, č. 44, s. 1; maš: Setkání v Toušeni bylo dojemné, Polabský týdeník TOK IV,
2003, č. 45, s. 1+2; jvk: Kalendárium, Polabský týdeník TOK IV, 2003, č. 45, s. 7; Čestní občané Lázní Toušeně,
Polabský týdeník TOK IV, 2003, č. 45, s. 7; J. Šalda: Generál Sedláček čestným občanem Lázní Toušeň, Zpravodaj
města Čelákovic, 2003, č. 12, s. 6; Tomáš Sedláček se stal čestným občanem Toušeně, Zpravodaj Telegraf, Brandýs
n/L - St. Boleslav 2004, č. 1, s. 4; Generál Sedláček dostal Masarykův řád, Zpravodaj Telegraf, Brandýs n/L - St.
Boleslav 2004, č. 11, s. 2; Oslavy 60. výročí konce války, Zpravodaj Telegraf, Brandýs n/L - St. Boleslav 2005, č. 5, s.
13; maš: Výstava dokumentuje zločiny komunismu, Polabský týdeník TOK VII, 2006, č. 31-32, s. 2; med: Generál
Sedláček vzpomínal na kamarády, Polabský týdeník TOK VII, 2006, č. 45, s. 1; kap: Výstava Pocta veteránům byla
slavnostně otevřena, Polabský týdeník TOK VII, 2006, č. 45, s. 6; red: Generál diskutoval se studenty nejen o
válečných veteránech, Polabský týdeník TOK VII, 2006, č. 46, s. 6; med: Vyprávění o misi v Iráku byla hodina
krátká, Polabský týdeník TOK VII, 2006, č. 47, s. 6; Generál Sedláček besedoval se studenty Gymnázia nejen o
válečných veteránech, Zpravodaj Telegraf, Brandýs n/L - St. Boleslav 2006, č. 12, s. 10; med: Sedláčkovi popřála i
Dvořka z Křenku, Polabský týdeník TOK IX, 2008, č. 3, s. 6; J. Šalda: První osmičkové výročí, Zpravodaj města
Čelákovic 2008, č. 2, s. 7; kap: Hrdina křtil svou knihu, Polabský týdeník TOK IX, 2008, č. 51/52, s. 1; Devadesátileté
jubileum, Polabský týdeník TOK X, 2009, č. 1/2, s. 5; med: Andělské tóny pro generála – Generál věnoval
gratulantům svou knihu, Polabský týdeník TOK X, 2009, č. 5, s. 1+6; Generál věnoval všem gratulantům svou knihu,
Městské listy Brandýsa n/L - St. Boleslavi 2009, č. 2, s. 1; J. Králík: Městys Lázně Toušeň, ÚM 2009, s. 14; M. Novák:
Město Brandýs n/L - St. Boleslav – turistický průvodce, 2009, s. 39; J. Králík: Lázně Toušeň v literatuře, in: V.
Dragoun: Tucet příběhů z Toušeně, Lázně Toušeň 2010, s. 66-67; Redakce: Velitelství sil podpory otevřelo galerii
„Hrdinů“ a „velitelů“, Městské listy Brandýsa n/L – St. Boleslavi 2011, č. 1, s. 2; L. Rýdlo: Generál Sedláček uchvátil
školu, Náš region SV 5, 2011, č. 18, 9. 6. 2011, s. 3; J. Králík: Kolonáda v Lázních Toušeni, Městys Lázně Toušeň
2012, 64s., s. 56; L. Adamus: Zemřel armádní generál Tomáš Sedláček – Čest jeho památce, Městské listy Brandýsa
n/L – St. Boleslav 2012, č. 10, s. 8; J. Králík: Zemřel armádní generál Tomáš Sedláček – Zamyšlení nad příkladem,
Městské listy Brandýsa n/L - St. Boleslavi 2012, č. 10, s. 8; jvk: Pocta velkému muži, Náš region SV 6, 2012, č. 21, s.
3; jvk: Rozloučení, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2012, č. 10-12, s. 7-8; P. Studnička: Ostatky generála
Sedláčka uloženy v Lázních Toušeni, Zpravodaj města Čelákovic, 2012, č. 11, s. 10; H. Němečková: V Toušeni
nezapomínají, Prostor Střední Polabí 6, 2014, č. 1-2, s. 20; H. Němečková: Pieta za generála Sedláčka, Prostor
Střední Polabí 6, 2014, č. 9-10, s. 20; J. Králík: Velkolepá pocta čestnému občanu, Florián, zpravodaj městyse Lázně
Toušeň, 2014, č. 11-12, s. 13; J. Králík: Sedm čestných občanů (Petráš, Jonáš, Branald, Zátopek, Zátopková,
Novotná, Sedláček), Městys & Okrašlovací spolek Lázně Toušeň 2014, 8 s.; T. Sedláček: Toušeňské vyznání, Florián,
zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2018, č. 1-2, s. 11; J. Selner: Svému krédu zůstal vždy věrný, Městské listy
Brandýsa n/L – St. Boleslavi 2018, č. 2, s. 5; J. Králík: Mene Tekel, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2018,
č. 3-4, s. 6; Zd. Tichá: Osobnost města, Městské listy Brandýsa n/L – St. Boleslavi 2018, č. 4, s. 18; Osobnost města,
Městské listy Brandýsa n/L – St. Boleslavi 2018, č. 11, s. 12; jvk: Brandýs vzpomínal na generála Sedláčka, Florián,
zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2019, č. 1-2, s. 10; jvk: Náš generál má svůj kamion, Florián, zpravodaj městyse
Lázně Toušeň, 2019, č. 1-2, s. 10]

 

Emil Zátopek, atlet, běžec
* 22. 9. 1922 v Kopřivnici, † 21. 11. 2000 v Praze, manžel Dany Zátopkové, v letech 1943 a
1944 se účastnil dvou soustředění nejtalentovanějších českých atletů, pořádaných v Toušeni
Ing. J. Hronem a MUC. V. Králíkem. Vynikl jako vůbec nejúspěšnější čs. atlet: čtyřnásobný
olympijský vítěz, trojnásobný mistr Evropy, držitel osmnácti světových a jedenapadesáti čs.
rekordů. Jeho zlatá medaile na Olympijských hrách v Londýně (1948) za běh na 10 km
(29:59,6) znamenala první lehkoatletické olympijské vítězství čs. sportovce. Následující
trojice zlatých medailí za běhy na 5 km (14:06,6) a 10 km (29:17,0) a za marathon (2;23:03,2)
na Olympijských hrách v Helsinkách (1952) zůstala bez obdoby. Na mistrovstvích Evropy
nenašel soupeře v roce 1950 pro tratě 5 km (14:03,0) a 10 km (29:12,0), a v roce 1954 pro 10
km (28:58,0). Již předtím zazářil v Polabí v Houštce u St. Boleslavi ve třech památných dnech:
29. září 1951, kdy v rámci hodinového běžeckého závodu překonal tehdejší světové rekordy
na 15 km (44:54,6), na 10 mil (48:12,0), na 20 km (59:51,8) i v samotné hodinovce (20,052
km), o rok později 26. října 1952 padly v Houštce jeho zásluhou za vytrvaleckého běhu další
tři světové rekordy: na 15 mil (1;16:26,4), na 25 km (1;19:11,8) a na 30 km (1;35:23,8); do
třetice pak v dalším podzimu 1. listopadu 1953 překonal v Houštce tehdejší světový rekord na
6 mil (28:08,4) a svůj vlastní na 10 km (29:01,6). Další dva (své) světové rekordy překonal na
atletickém stadionu v Čelákovicích 29. října 1955 v běhu na 25 km (1;16:36,4) a na 15 mil
(1;14:01). Svou vlast reprezentoval v letech 1947-57 ve třiceti mezistátních utkáních. Pro léta
1949, 1951 a 1952 byl vyhlášen nejlepším sportovcem světa, jeho světové rekordy na 10 a 15
mil a na 25 km vzdorovaly překonání deset let, a v hodinovce a na 30 km plných dvanáct let.
Dosud nebyl překonán jeho čs. rekord na 25 km. V roce 1975 byl vyznamenán mezinárodní
trofejí Fair play Pierra de Coubertina. Od 1969 se pravidelně vracel do Lázní Toušeně, kde byl
23. 2. 1991 jmenován čestným občanem; 20. 1. 1993 byl jmenován rovněž čestným občanem
Brandýsa n/L - St. Boleslavi a 26. 6. 1999 byl vyhlášen českým olympionikem století.

[miscelanea (výběr): A. Janecký: Slavné postavy naší atletiky, Praha 1946, s. 466-469; E. Zátopek: Můj tréning a závodění,
1955; D. a E. Zátopkovi: V klincovkách a s oštepom, Bratislava 1960; D. a E. Zátopkovi vypravují, STN 1962, 394s.; I.
Hanousek - J. Lacina: Naši slavní sportovci, Albatros 1987, s. 18-19; J. Jirka - J. Popper: Malá encyklopedie atletiky,
Olympia 1990, s. 598-600; Čs. biografický slovník, Academia 1992, s. 820; J. Bartoš – S. Kovářová – M. Trapl:
Osobnosti českých dějin, Alda Olomouc 1995, s. 420-421; O. Pavel: Olympijské hry, V. P. K. Praha 1996, s. 5-6, 23-
54; M. Třeštík: Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století, Praha 1998, s. 691; F. Macák: Emil Zátopek,
Mladý svět XLI, 1999, č. 29, s. 46-48; Fr. Kolář: Kdo byl kdo – Naši olympionici, Libri Praha 1999, s. 350-352;
Balnearius - J. Ježek: Lázeňští Asklépiové a jejich pacienti, Knihy 555, Liberec 2009, s. 163-164; R. Kozohorský:
Zatracenej Zátopek, XYZ Albatros Media Praha 2016, 310s., s. 243; P. Kosatík. Emil běžec, Prostor Praha 2016,
285s.; D. a E. Zátopkovi: Náš život pod pěti kruhy, Academia Praha 2016, 604s.; R. Askwith: Dnes trochu umřeme,
Mladá fronta Praha 2017, 368s.]
[regionalia: J. Kaluha: Světové sportovní rekordy dosažené v Houštce, Zpravodaj města Brandýs n/L - St. Boleslav, 19. 6.
1966, s. 32-33; J. Králík – M. Hartmanová: Toušeň, průvodce místem, lázněmi a okolím, MNV Toušeň, 1. vyd. 1978,
s. 41, 46, 2. vyd. 1986, s. 44, 49; J. Kašpar: Obrazový průvodce současným městem, in: E. Vlasák: Polabské město
Čelákovice, 1990, s. 180, 185; J. Králík: Lázně Toušeň – 100 let nové školy, OÚ Lázně Toušeň 1992, s. 51; B. Trnka:
Zátopkovi v Toušeni, TOK II, 1993, č. 5, s. 3; J. Králík: Lázně Toušeň - Historie a současnost, TOK IV, 1995, č. 1, s. 9;
Vl. Loyda: Hlas domova, Brandýs n/L - St. Boleslav - Čelákovice 1996, s. 98-99; E. Zátopek: Vzpomínka na Toušeň,
Lázně Toušeň – sport a sportovci, OÚ 1996, s. 26-31; M. Jirák: Toušeňské lázně a sportovci, Lázně Toušeň – sport a
sportovci, OÚ 1996, s. 46-49; J. Králík: Osobnosti sportu v Lázních Toušeni, Lázně Toušeň – sport a sportovci, OÚ
1996, s. 52-53; Atletické středisko Emila Zátopka, Městské noviny Brandýs n/L - St. Boleslav 13. 5. 1999, s. 2; jr:
Nejúspěšnějšího českého sportovce, Městské noviny Brandýs n/L - St. Boleslav 1999, č. 11, 27. 5. 1999, s. 1; jr:
V Houštce je atletické středisko Emila Zátopka, Městské noviny Brandýs n/L - St. Boleslav 1999, č. 11, 27. 5. 1999,
s. 1, 3; P. Kukal: Manželé Zátopkovi, TOK VIII, 1999, č. 6, s. 1; jp: Zemřel Emil Zátopek, Polabský týdeník TOK I,
2000, č. 48, s. 10; red: Čestnými občany jsou hrdinové i zločinci, Polabský týdeník TOK II, 2001, č. 2, s. 1-2; Vyberte
s námi Osobnost 20. století, Polabský týdeník TOK II, 2001, č. 6, s. 7 + č. 8, s. 9; Za nejvýznamnější osobnost 20.
století si vybralo nejvíc čtenářů…, Polabský týdeník TOK II, 2001, č. 13, s. 1; Emil Zátopek byl atletem století,
Polabský týdeník TOK II, 2001, č. 16, s. 10; den: Dráhu pro Zátopkův stadion podpoří město, Polabský týdeník TOK
II, 2001, č. 20, s. 1; V. Kapal: Houštecký stadion roste do krásy, Polabský týdeník TOK II, 2001, č. 46, s. 11; V. Kapal:
Boleslavská atletika slavila ”šedesátku”, Polabský týdeník TOK II, 2001, č. 48, s. 10; Nový Zátopkův stadion přivítal
první atlety, Zpravodaj Telegraf, Brandýs n/L – St. Boleslav 2002, č. 5, s. 1; K. Bačová: Nejúspěšnější český atlet
vzpomínal rád na Toušeň, Polabský týdeník TOK III, 2002, č. 38, s. 4; M. Šnaiberk: Brandýs nad Labem – Stará
Boleslav, průvodce městem, MÚ Brandýs n/L - St. Boleslav 2002, s. 28-29; M. Šnaiberk: Víte, kde bývaly lázně
Karolinen Bad? Polabský týdeník TOK IV, 2003, č. 21, s. 10; Seznam čestných občanů Brandýsa nad Labem a Staré
Boleslavi, Polabský týdeník TOK IV, 2003, č. 40, s. 4; Čestní občané Lázní Toušeně, Polabský týdeník TOK IV, 2003,
č. 45, s. 7; T. Zágrošek: Za pomníky našeho města XIII – Emil Zátopek, Polabský týdeník TOK IX, 2008, č. 11, s. 4; J.
Králík: Městys Lázně Toušeň, ÚM 2009, s. 14, 43, 46, 49, 56; M. Šnaiberk: Houštka – skrytá perla St. Boleslavi, St.
Boleslav na historických pohlednicích, 2009, s. 127; M. Novák: Město Brandýs n/L - St. Boleslav – turistický
průvodce, 2009, s. 32, 40; P. Ulč: Atletika v Houštce žije sedmdesátou sezonou, Městské listy Brandýsa n/L – St.
Boleslavi 2011, č. 9, s. 19; J. Králík: Kolonáda v Lázních Toušeni, Městys Lázně Toušeň 2012, 64s., s. 21-23;
kronikář: Společné devadesátiny a cenné olympijské kovy, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2012, č. 10-
12, s. 17; J. Králík: Sedm čestných občanů (Petráš, Jonáš, Branald, Zátopek, Zátopková, Novotná, Sedláček), Městys
& Okrašlovací spolek Lázně Toušeň 2014, 8s.; S číslem 1 Emil Zátopek, Zpravodaj města Čelákovic 2014, č. 9, s. 11;
P. Čeněk: Vzpomínka na časy, kde jsme v Houštce potkávali Zátopka, Městské listy Brandýsa n/L – St. Boleslavi
2016, č. 4, s. 10-11; J. Králík: Olympionici v Toušeni, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň 2016, č. 7-8, s. 12;
Zd. Tichá: Anketa Největší osobnost Brandýsa n/L – St. Boleslavi, Městské listy Brandýsa n/L – St. Boleslavi 2017, č.
7-8, s. 22; Zd. Tichá: Osobnost města, Městské listy Brandýsa n/L – St. Boleslavi 2018, č. 4, s. 18;]

 

Dana Zátopková, atletka, oštěpařka
* 22. 9. 1922 v Karviné, † 13. 3. 2020 v Praze, manželka Emila Zátopka, závodnice v hodu
oštěpem. Poprvé zvítězila roku 1946 v Třeboni a již 1947 získala v Praze titul mistryně ČSR.
Zúčastnila se Olympijských her 1948 v Londýně a 1952 v Helsinkách, kde byla první ženou,
která pro čs. atletiku získala zlatou olympijskou medaili (50,47 m). Stala se dvojnásobnou
mistryní Evropy (1954 v Bernu: 52,91 m a 1958 ve Stockholmu: 56,02 m), držitelkou stříbrné
medaile z Olympijských her 1960 v Římě a dvou evropských rekordů (56,02 m ve Stockholmu
1958 a 56,67 m v Bukurešti 1958) i rekordu světového (55,73 m v roce 1958 v Praze).
Zúčastnila se více než 170 lehkoatletických závodů mj. ve Vídni, Krakově, Moskvě, Bukurešti,
Bruselu, Budapešti, Lipsku, Kyjevě, Oslo, Erfurtu, Bělehradě, Karlsruhe, Norimberku,
Manchestru, Neapoli, Melbourne, Solingen, Minsku, Göteborgu, Pekingu, Carraře a Berlíně.
V Polabí 15. 10. 1953 zvítězila při závodech v Houštce. Svou aktivní dráhu uzavřela 1964 jako
devětadvacetinásobná vítězka 41 mezistátních utkání a držitelka sedmnácti čs. rekordů,
z nichž poslední (osobní rekord 56,67 m v Bukurešti 1958) vzdoroval překonání plných 17 let.
V 70. letech, kdy byla ústřední trenérkou vrcholových sportovců, se zasloužila o obnovení
kontaktu Slatinných lázní v Toušeni se sportovci. Společně s manželem Emilem Zátopkem
byla 23. 2. 1991 jako první žena jmenována čestnou občankou Lázní Toušeně a 24. 9. 2011
pak byla jmenována čestnou občankou Brandýsa n/L - St. Boleslavi.

[miscelanea (výběr): D. a E. Zátopkovi: V klincovkách a s oštepom, Bratislava 1960; D. a E. Zátopkovi vypravují, STN 1962,
394s.; I. Hanousek – J. Lacina: Naši slavní sportovci, Albatros 1987, s. 20-21; J. Jirka – J. Popper: Malá encyklopedie
atletiky, Olympia 1990, s. 600-601; Čs. biografický slovník, Academia 1992, s. 820; M. Třeštík: Kdo je kdo v České
republice na přelomu 20. století, Praha 1998, s. 691; Fr. Kolář: Kdo byl kdo – Naši olympionici, Libri Praha 1999, s.
352-353]
[regionalia: B. Trnka: Zátopkovi v Toušeni, TOK II, 1993, č. 5, s. 3; J. Králík: Lázně Toušeň – Historie a současnost, TOK IV,
1995, č. 1, s. 9; E. Zátopek: Vzpomínka na Toušeň, Lázně Toušeň – sport a sportovci, OÚ 1996, s. 26-31; M. Jirák:
Toušeňské lázně a sportovci, Lázně Toušeň – sport a sportovci, OÚ 1996, s. 46-49; J. Králík: Osobnosti sportu
v Lázních Toušeni, Lázně Toušeň – sport a sportovci, OÚ 1996, s. 54; jr: V Houštce je atletické středisko Emila
Zátopka, Městské noviny Brandýs n/L - St. Boleslav 1999, č. 11, 27. 5. 1999, s. 1+3; P. Kukal: Manželé Zátopkovi,
TOK VIII, 1999, č. 6, s. 1; J. Prinz: Na Brandýs mám jen ty nejlepší vzpomínky, Polabský týdeník TOK I, 2000, č. 5, s.
8; J. Vaníček: Užívejte si života, radujte se z maličkostí, Polabský týdeník TOK III, 2002, č. 12, s. 11; V. Kapal: Slavná
staroboleslavská Siberova dráha se stala historií, Polabský týdeník TOK III, 2002, č. 17, s. 11; Nový Zátopkův
stadion přivítal první atlety, Zpravodaj Telegraf, Brandýs n/L - St. Boleslav 2002, č. 5, s. 1; O. Lokaj: Na Houštku
nedám dopustit, Polabský týdeník TOK IV, 2003, č. 19, s. 6; maš: Setkání v Toušeni bylo dojemné, Polabský týdeník
TOK IV, 2003, č. 45, s. 1+2; Čestní občané Lázní Toušeně, Polabský týdeník TOK IV, 2003, č. 45, s. 7; M. Osoba: Emil
mi hned říkal, Právo 27. 7. 2007, s. 18; med: Medaile nám ošmatali! Polabský týdeník TOK IX, 2008, č. 4, s. 10; J.
Králík: Městys Lázně Toušeň, ÚM 2009, s. 14, 46; Redakce: Dava Zátopková převzala čestné občanství města,
Městské listy Brandýsa n/L – St. Boleslavi 2011, č. 10, s. 1+2; J. Králík: Svérázná moudrost a humor nepodlehly
času, Náš region SV 5, 2011, č. 18, 1. 9. 2011, s. 1; vot: Brandýs ocenil Danu Zátopkovou a aktivní občany, Polabský
TOK XII, 2011, č. 17, s. 1+2; kronikář: Společné devadesátiny a cenné olympijské kovy, Florián, zpravodaj městyse
Lázně Toušeň, 2012, č. 10-12, s. 17; J. Králík: Sedm čestných občanů (Petráš, Jonáš, Branald, Zátopek, Zátopková,
Novotná, Sedláček), Městys & Okrašlovací spolek Lázně Toušeň 2014, 8 s.; P. Čeněk: Vzpomínka na časy, kde jsme
v Houštce potkávali Zátopka, Městské listy Brandýsa n/L – St. Boleslavi 2016, č. 4, s. 10-11; Zd. Tichá: Anketa
Největší osobnost Brandýsa n/L – St. Boleslavi, Městské listy Brandýsa n/L – St. Boleslavi 2017, č. 7-8, s. 22; Zd.
Tichá: Osobnost města, Městské listy Brandýsa n/L – St. Boleslavi 2018, č. 4, s. 18; Osobnost města, Městské listy
Brandýsa n/L – St. Boleslavi 2018, č. 11, s. 12; jvk: Gratulace skvělé oštěpařce, Florián, zpravodaj městyse Lázně
Toušeň, 2019, č. 11-12, s. 18; jvk: Za první čestnou občankou, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2020, č. 3-
4, s. 18; red: Zemřela Dana Zátopková, Městské listy Brandýsa n/L – St. Boleslavi 2020, č. 4, s. 39; ]