Významní rodáci

Vytisknout

/19. – 20. století/

Přehled významných rodáků z městyse Lázně Toušeň žijících ve 20. století, včetně stručného
životopisu, dosažených úspěchů či ocenění a seznamu použitých zdrojů dat.

Otakar Červinka, prof. dr. ing. DrSc., organický chemik

Vincenc Došek, ing., stavitel, starosta městyse

Čeněk Choděra, akademický malíř

Miloslav Jech, archivář, historik, kazatel

Marie Krakešová, prof. RNDr., zakladatelka české školy sociální práce

Jan Králík, zakladatel slatinných lázní, starosta městyse

Jan Králík, RNDr. CSc., matematik, hudební publicista

Vojmír Králík, doc. MUDr. CSc., lékař, balneolog

Rudolf Truhlařík, výtvarník, dramatik

Břetislav Zahradník, básník, publicista

 

Otakar Červinka, prof. Dr. Ing. DrSc., organický chemik
* 20. 5. 1925 v Toušeni, † 24. 5. 2002 v Brandýse n/L. Po maturitě 1944 na Státním reálném
gymnasiu v Brandýse n/L absolvoval 1949 jako žák prof. Rudolfa Lukeše Vysokou školu
chemicko-technologického inženýrství v Praze, kde se po získání doktorátu technických věd
od roku 1950 celoživotně věnoval pedagogické, vědecké a výzkumné práci (habilitace 1960,
DrSc. 1970). Od roku 1964 byl proděkanem, v letech 1969-71 vedoucím katedry organické
chemie. Návrh na jeho jmenování profesorem byl v roce 1974 z politických důvodů zrušen a
uskutečněn až 1990. Působil v komisích pro obhajoby kandidátských a doktorských prací (na
VŠCHT i v ČSAV), jako předseda České komise pro nomenklaturu organické chemie a
předseda odborné skupiny organické chemie při České společnosti chemické. Přednášel
rovněž v zahraničí, kde byl řazen k předním znalcům organické chemie, mj. v Maďarsku
(1957), v Polsku (1973, 1979), v Německu v Halle (1962), Mohuči (1968, 1980, 1989, 1991,
1994), Řezně (1989), Bonnu (1969, 1980), Bochumi (1980, 1989), Saarbrückenu (1980) a
Cáchách (1991), ve Švédsku na universitě v Lundu (1969, 1990), ve Švýcarsku na
konferencích o stereochemii v Bürkenstocku, ve Francii na universitě v Orsay u Paříže (1978),
v Ústavu přírodních látek v Gif sur Yvette (1978) a při přednáškovém turné (1966) na
universitách v Anglii v Londýně, Cambridgi, Birminghamu, Sheffieldu a Norwichi. Jím popsaná
redukce opticky aktivními alkoxylithiuminiumhydridy byla převzata do standardní metodiky
tohoto úseku chemie jako Červinkova reakce. Doma i v cizině publikoval více než 200
původních prací zejména o asymetrických reakcích a reakcích enaminů, byl autorem či
spoluautorem 26 odborných monografií a vysokoškolských učebnic, mj. Základy
stereochemie a konformačního rozboru (1966 s K. Bláhou a J. Kovářem, v rozšířené podobě
vyd. též anglicky 1970 a rusky 1974), Mechanismy organických reakcí (1976, 1982), celostátní
učebnice Organická chemie (1969 s V. Dědkem a M. Ferlesem, 4 vydání), Enantioselektivní
reakce v organické chemii (1985), Chemie organických sloučenin I a II (1986, 1988),
Enantioselective Reactions in Organic Chemistry (vyd. Horwood, London 1995) a kapitol
v kompendiích Advances in Heterocyclic Chemistry 6 (ed. A. R. Katritzky, Academic Press,
New York 1966), Eneamines, Synthesis, Structure and Reactions (ed. A. G. Cook, Marcel
Decker Inc., New York 1968, 1988), The Chemistry of Enamines (ed. Z. Rappoport, Wiley,
London 1994). Roku 1976 byl vyznamenán Hanušovou medailí, 1978 medailí College de
France, 1987 a 1989 laureátstvím státní ceny ČMT-SNTL, 1990 medailí Františka Štolby a
1995 medailí Emila Votočka. Byl čestným členem České společnosti chemické a členem jejího
hlavního výboru, členem Švýcarské chemické společnosti a členem Švédské královské
společnosti pro udělování Nobelovy ceny za chemii. S rodinou žil v Lázních Toušeni, kde byl
pohřben do rodinného hrobu.

[miscelanea (výběr): Čs. biografický slovník, Academia Praha 1982, s. 99; Sborník VŠCHT Praha 1985, s. 38; Chemické listy
79, 1985, s. 1004; 80, 1986, s. 783; 89, 1995, s. 331; H. Vykoukalová: Štafetový kolík výzkumu, Signál 1986, č. 12, s.
13; Čs. biografický slovník, Academia 1992, s. 99; Kdo je kdo v ČR, 1994, s. 88; Bulletin České společnosti chemické,
jaro 1995, s. 34; M. Třeštík: Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století, Praha 1998, s. 91; J. Tomeš a kol.:
Český biografický slovník XX. století I, Paseka 1999, s. 212; Marquis Who´s Who in the World, 17th edition 2000; P.
Kočovský: Laudatio for Professor Červinka, Collection of Czechoslovak Chemical Communications 65 (4), 2000, i-
vii; Publication activity of Professor Červinka, Collection of Czechoslovak Chemical Communications 65 (4), 2000,
ix-xix; M. Třeštík: Osobnosti české současnosti, Kdo je kdo, Praha 2002, s. 90]
[regionalia: J. Králík: Toušeň a divadlo, MNV Toušeň 1983, 32s., s. 19; J. Králík: Lázně Toušeň - 100 let nové školy, OÚ Lázně
Toušeň 1992, s. 89, 203; Vl. Loyda: Z galerie žáků, Výroční zpráva gymnasia v Brandýse n/L 1913-1993, 1993, s. 38;
red: Chemie je pro mě krásná věda, Polabský týdeník TOK I, 2000, č. 21, s. 3; bač: Předčasně nás opustil Otakar
Červinka, Polabský týdeník TOK III, 2002, č. 23, s. 1; Významná osobní jubilea, Toušeňský zpravodaj 2005, jaro, s.
19-21; J. Králík: Městys Lázně Toušeň, ÚM 2009, s. 28]

 

Vincenc Došek, Ing., stavitel, starosta městyse
* 10. 8. 1826 v Toušeni v čp. 14, † 21. 8. 1890 v Toušeni v čp. 5, od 1844 studoval na pražské
technice, kde 1849 jako první ze svého rodiště dosáhl titulu stavebního inženýra. Jako
student prožil v Praze revoluční vření roku 1848, začal se zajímat o historii a vstoupil do
Společnosti Českého musea. Ve své profesi se specializoval na železniční stavitelství. Jeho
hlavním působištěm se staly železniční stavby v Uhrách včetně nádražních budov, např.
v Prešpurku (Bratislavě). V závěru své kariéry byl vrchním inženýrem c. a k. rakousko-
uherských státních drah. Po pensionování 1875 se vrátil do rodné Toušeně hospodařit se
svým synem v čp. 18 (zakoupeným 20. 7. 1867). Ve svém rodišti se nejprve zasloužil o
založení hřbitova (1879) a zřízení veřejného osvětlení. Pro svůj rozhled, znalost světa a
vzdělání (mj. hovořil německy, maďarsky a francouzsky) byl zvolen starostou městyse.
V tomto úřadě se zasloužil o přeložení ústí Jizery, výrazně napomohl stavbě novogotického
kostela sv. Floriana (1890) a připravil založení Sboru dobrovolných hasičů (1890). Úřad
starosty vykonával od 19. 9. 1880 až do konce života (pouze s krátkou přestávkou let 1882-
1885, kdy byl starostou jeho bratr Tomáš Došek z č. 14 [1838-1888]). Zároveň působil jako
člen c. a k. Okresní rady karlínské, jako okresní dozorčí nad stavbou silnic a náměstek
starosty Brandýsa n/L. V letech 1880-1885 byl také předsedou místní školní rady v Toušeni.
Osobní intervencí na ministerstvu drah ve Vídni prosadil projekt vídeňského architekta
Josefa Oehma na atypickou novorenesanční budovu toušeňského nádraží. Uskutečnění
stavby se však již nedožil. Je pochován na toušeňském hřbitově v hrobce, postavené podle
návrhu berlínského architekta Gézy Mirkowszkého.

[miscelanea: Grabmal der Familie Došek in Bad-Tauschim (Böhmen), entworfen von Architekt G. Mirkowsky in Berlin,
Verlag von J. Engelhorn in Stuttgart, Architektonische Rundschau 1894, 7; M. Krakešová – P. Kodymová – P.
Brnula: Sociální kliniky, Karolinum 2018, s. 9-14]
[regionalia: J. Králík: Toušeň – M. Hartmanová, průvodce místem, lázněmi a okolím, MNV 1. vyd. 1978, s. 24, 26, 2. vyd.
1986, s. 24, 26; J. Králík: Lázně Toušeň – 100 let nové školy, OÚ Lázně Toušeň 1992, s. 145; V. Baiza: Rok 1848
v Čelákovicích a okolí, Zpravodaj města Čelákovic 1994, č. 12, s. 2; J. Králík: Lázně Toušeň – Historie a současnost,
TOK IV, 1995, č. 1, s. 9; jvk: Významná osobní jubilea v roce 2006, Toušeňský zpravodaj 2006, jaro, s. 24-31; J.
Králík: Významná osobní jubilea v roce 2007, Toušeňský zpravodaj 2007, jaro, s. 3-4; J. Králík: Významná osobní
jubilea v roce 2008, Toušeňský zpravodaj 2008, jaro, s. 11-17; J. Králík: Městys Lázně Toušeň, ÚM 2009, s. 28; J.
Králík: Doktorka Krakešová ve vzpomínkách, in: M. Krakešová – P. Kodymová – P. Brnula: Sociální kliniky,
Karolinum 2018, s. 9-14; kronikář: 140 let hřbitova, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2019, č. 11-12, s. 14;
kronikář: Bludičky, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2020, č. 7-8, s. 16-17; kronikář: Dovětek, Florián,
zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2020, č. 7-8, s. 17]

 

Čeněk Choděra, akademický malíř
* 13. 1. 1881 v Toušeni, † 2. 5. 1955 v Praze, pohřben v Lázních Toušeni; svůj talent rozvíjel
nejprve jako dekorativní malíř v Praze, v Drážďanech a v Dijonu u Achilla-Théodora Cesbrona.
Po studiích na pražské Umělecko-průmyslové škole u Arnošta Hofbauera pokračoval v Paříži
na Académie des Beaux-arts u H. A. Fauchona, J. J. Lefebra a L. Duvala-Gozlana, v akademii
Julien a soukromě u M. Utrilla. Na doporučení J. Dědiny a É. A. Bourdella se stal řádným
členem Société des artistes décorateur. Obohacen kontakty s H. de Toulousem-Lautrecem i
A. Rodinem se postupně zaměřil na malbu v plenéru (Notre Dame, Place de la Concorde,
Střechy Paříže, Rue de la Paix) a s oceněními z pařížských salonů podnikl 1910 uměleckou
cestu do Londýna (Na Temži, Londýnská mlha, Z londýnského parku). Do vlasti se natrvalo
vrátil v roce 1911 a brzy začal souborně vystavovat (poprvé v Brandýse n/L 1912) a působit
jako přední člen Jednoty umělců výtvarných (od 1912). Za první světové války sloužil u
dělostřelectva na italské frontě. Poté byl činný ve svobodném povolání. Rozhodující
soubornou výstavu uspořádal 1927 v Topičově salonu v Praze, četné další též v Kodani, Vídni,
Oslo i Stockholmu, kde vedle olejů byly zvláště vysoce ceněny jeho akvarely. Často cestoval
do ciziny (Odliv moře v Normandii, San Giorgio Maggiore v Benátkách), ale i po vlasti,
zejména do Polabí (Břehy Labe, Pískaři na Labi, Soutok Labe s Jizerou, Pouť v Toušeni), na
Ostravsko, do Beskyd a horských oblastí Slovenska. Jeho díla zakoupily do svých sbírek mj.
Národní galerie, Galerie hl. m. Prahy, Kancelář presidenta republiky a Poslanecká sněmovna.
V rodném kraji vystavoval také 1927 v Nových Benátkách, 1931 v Čelákovicích, 1935
v Kostelci n/L (posmrtné souborné výstavy 1967 v Čelákovicích, 1971 v Brandýse n/L, 1976
v Toušeni, 1983 v Praze, Středoč. galerie). Pamětní deska na rodném domě byla odhalena 1.
října 1988.
[miscelanea (výběr): Katalog soubor. výstavy malíře Čeňka Choděry v Moravské Ostravě 1932, 20s.; A. Veselý: Malíř Čeněk
Choděra, Dílo XXXI, 1940/41, s. 58-60; Dílo XVI s. 140, XX XXIII s. 86, 87, 173, XXIV s. 42, XXV s. 8, 127, 129, XXVI s.
63, XXVII, XXVIII, XXIX s. 269, XXX s. 95 XXXI s. 58-60, XXXII s. 259, XXXIV s. 202; P. Toman: Nový slovník čs.
výtvarných umělců I, 1947, s. 400-401 (přetisk Chagall Ostrava 1993); A. Veselý: Souborná výstava obrazů Čeňka
Choděry (katalog), Františkovy Lázně 1948, 8s.; V. Diviš: Čeněk Choděra - posmrtná výstava (katalog),
Staroměstská radnice v Praze, 1958, 16s.; Zd. Manoušková: Č. Choděra, katalog výstavy, Středoč. galerie v Praze
1983; Vl. Kovářík: Literární toulky po Čechách, Albatros Praha 1984, s. 275; O. Ivanek: Č. Choděra, katalog výstavy,
Čelákovice 1986; Vl. Loyda: Hlas domova, Brandýs n/L - St. Boleslav – Čelákovice 1996, s. 34-35; Slovník českých a
slovenských výtvarných umělců 1950-1999, CH-J, Chagall Ostrava 1999, s. 53-54]
[regionalia: F. Vlasák: Č. Choděra, Naše Polabí IX, 1931, s. 24-26; Z vypravování malíře Č. Choděry, Naše Polabí IX, 1931, s.
31-32; J. Králík: Sborník k 200. výročí založení školy v Toušeni, MNV Toušeň 1974, s. 42; A. Jonáš: Dvojí plátno,
Svoboda LXXXV, 20. 9. 1975, s. 11; J. Králík: Čeněk Choděra, katalog k výstavě, Toušeň, podzim 1976; J. Králík:
Malíř svého domova, Svoboda 13. 1. 1976, s. 5; J. Králík: Vyznání rodné zemi, Svoboda 16. 10. 1976, s. 10; M.
Voděra: Vesnická vernisáž, Československý svět 32, 1977, č. 11, s. 16; J. Králík – M. Hartmanová: Toušeň, průvodce
místem, lázněmi a okolím, MNV 1. vyd. 1978, s. 21, 24, 2. vyd. 1986, s. 21, 26; J. Králík: Toušeň a divadlo, MNV
Toušeň 1983, 32s., s. 10; O. Ivanek: Č. Choděra, katalog výstavy v Čelákovicích 1986; Zd. Micka: Sbírka výtvarného
umění v OM Praha-východ – nové přírůstky z let 1981-1987, Studie a zprávy OM Praha-východ 9, 1987 (1989), s.
67-68; Zd. Micka: Sbírka výtvarného umění v Okresním muzeu Praha-východ - nové přírůstky za rok 1988, Studie a
zprávy OM Praha-východ 10, 1988 (1990), s. 170-175; Č. Choděra: Dětství budoucího umělce, 100 let nové školy,
OÚ Lázně Toušeň 1992, s. 162-169; J. Králík: Lázně Toušeň – 100 let nové školy, OÚ Lázně Toušeň 1992, s. 39, 48,
92, 93, 177; J. Špaček: Čelákovicko ve výtvarném umění, katalog výstavy, Měst. muzeum v Čelákovicích 1996; Vl.
Loyda: Hlas domova, Brandýs n/L - St. Boleslav - Čelákovice 1996, s. 34-35; Čeněk Choděra, Rodáci, Okresní úřad a
Husova knihovna Praha-východ 1999, s. 3; Vl. Loyda – J. Špaček: Hlas domova 2, Čelákovice 2000, s. 40-41; bač:
Lázně Toušeň mají novou publikaci, Polabský týdeník TOK III, 2002, č. 35, s. 4; M. Šnaiberk: Výročí malířů jsou
výzvou k výstavám, Polabský týdeník TOK VI, 2005, č. 2, s. 6; Před padesáti lety zemřel malíř Čeněk Choděra,
Polabský týdeník TOK VI, 2005, č. 18, s. 7; jvk: Významná osobní jubilea v roce 2006, Toušeňský zpravodaj 2006,
jaro, s. 24-31; J. Králík: Výročí místních událostí v roce 2006, Toušeňský zpravodaj 2006, podzim, s. 39; M.
Šnaiberk: Takto malebně viděl brandýský zámek, Městské listy Brandýsa n/L – St. Boleslavi 2008, č. 11, s. 13; J.
Králík: Městys Lázně Toušeň, ÚM 2009, s. 22-23, 28, 58; M. Šnaiberk: Houštka – skrytá perla St. Boleslavi, St.
Boleslav na historických pohlednicích, 2009, s. 127; J. Králík: Akademický malíř Čeněk Choděra, in: V. Dragoun:
Tucet příběhů z Toušeně, Lázně Toušeň 2010, s. 54; J. Králík: Kolonáda v Lázních Toušeni, Městys Lázně Toušeň
2012, 64s., s. 18-19; J. Schlesinger: Čeněk Choděra (1976), Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2013, jaro, s.
44-45; jvk: Z Polabí do Paříže, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2015, č. 9-10, s. 8; Č. Choděra: Zima
v Polabí, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2015, č. 11-12, s. 1; O. Ivanek: Pocit domova, Florián, zpravodaj
městyse Lázně Toušeň, 2015, č. 11-12, s. 4; M. Němečková: O malíři a toušeňském rodáku Čeňku Choděrovi,
Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2015, č. 11-12, s. 5; M. Šnaiberk: Roky první republiky (1918-1938),
Městské listy Brandýsa n/L – St. Boleslavi 2018, č.2, s. 10-11; D. Eisner – J. Hergesell – J. Králík – H. Němečková:
Toušeň na starých pohlednicích, Měst. muzeum v Čelákovicích 2020, 64s., s. 19]

 

Miloslav Jech, archivář, historik, kazatel
* 8. 2. 1926 v Toušeni v rodině kováře s českobratrskou tradicí; na filosofické fakultě UK v
Praze absolvoval 1946-1950 studium historie-filosofie. Jako aktivnímu křesťanu mu nebylo
dovoleno doktorské studium. Krátce vyučoval na středních školách 1950-1951 v Teplicích a
1951-1952 v Čelákovicích. Pro tzv. „náboženské předsudky“ byl perzekuován již v době
studia, roku 1953 byl propuštěn ze školství a poslán na tři roky nucených prací do
Pomocných technických praporů (PTP); poté směl pracovat pouze v Zemědělsko-lesnickém
archivu v Mnichově Hradišti, kde však dosáhl postavení vedoucího. V letech 1956-1958
vykonával funkce zástupce vedoucího Zemědělsko-lesnického archivu v Děčíně. Po zákroku
Krajské správy ministerstva vnitra Ústí nad Labem 1958 mu nastaly nové obtíže se
zaměstnáním. Z politických důvodů byl propuštěn a až do roku 1965 pracoval jako dělník
nebo úředník. V té době začal soukromě studovat teologii a působit jako laický kazatel Církve
bratrské. Po složení zkoušek působil kazatelsky v období 1965-1988 nejprve v Orlických
horách, poté na východním Slovensku. Po listopadu 1989, když už trávil odpočinek v Dolních
Počernicích, byl roku 1991 pro své vynikající osobní vlastnosti a zkušenosti povolán do
Evangelikálního teologického semináře v Praze jako jeho první ředitel. V postavení profesora
přednášel církevní dějiny a dějiny dogmatu. Publikoval práce v oboru dějin církve, mj. Správa
šluknovského panství a jeho archiv za Dietrichštejnů (Sborník Severočeského muzea, 1, 1958,
společenské vědy, s. 84-100); Dějiny křesťanské církve 1997, Pátrání po církvi 2010. Svůj
duchovní odkaz studentům shrnul do výzvy, aby usilovali o otevřenou mysl k poslušnému
naslouchání Božího slova a o hořící srdce pro věci Božího království.
[miscelanea: J. Hoffmannová – J. Pražáková: Biografický slovník archivářů českých zemí, Libri 2000]
[regionalia: jvk: Významná osobní jubilea v roce 2006, Toušeňský zpravodaj 2006, jaro, s. 24-31; J. Luhan: Objevné
devadesátiny, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň 2016, č. 1-2, s. 12; J. Volfová: Církve a sekty ve městě,
Zpravodaj města Čelákovic 2017, č. 12, s. 10-11; J. Luhan – T. Jeřábek: Nová modlitebna Církve bratrské, Zpravodaj
města Čelákovic 2019, č. 1, s. 22-23]

 

Marie Krakešová, prof. RNDr., zakladatelka české školy sociální práce
* 3. 7. 1898 v Toušeni, † 22. 2. 1979 v Praze, rozena Došková. Po maturitě na dívčím reálném
gymnasiu s latinou a francouzštinou v Praze (Minerva) studovala antropologii, zoologii a
přírodní filosofii na přírodovědecké fakultě UK a současně i I. sociální školu. Jako první
studentka z Toušeně obdržela stipendium ke studiu v USA (1920-1922 sociologie na Vassar
College) a posléze v Praze získala na UK doktorát přírodních věd (1923). Konečně se tak
dostala k psychologii, kterou chtěla původně studovat, ale i k sociální práci, jejíž metodiku
přenesla do Československa a u níž pak zakotvila na stálo jako autorka několika
průkopnických knih v tomto oboru (Anthropometrické znaky pekařských učedníků 1923,
Sociální případ 1934; Psychogenese sociálních případů 1946; Úvod do prakse na sociálních
klinikách 1948; Výchovná sociální terapie 1973). Psychologické a právní aspekty svého oboru
prohlubovala konzultacemi se svým manželem JUDr. Jos. Krakešem, vedoucím pracovníkem
ministerstva sociální péče (sňatek 1924). Úzce spolupracovala rovněž s Dr. Alicí
Masarykovou, a ještě v letech 1946-1949 přednášela na sociální fakultě Vysoké školy
politické a sociální v Praze, kde se i habilitovala a byla jmenována vysokoškolskou
profesorkou. Ze sociální práce odstraňovala charitativní prvky, improvizaci, empirismus a
ryze technické přístupy. Zdůrazňovala nutnost pomoci klientům ke změně životního postoje
a k nalezení vlastních východisek z problémů, to vše za vysoké odbornosti sociálních
pracovníků a týmové práce. Politická perzekuce jí po roce 1948 další práci znemožnila. Svůj
obor přesto sledovala dál. Její poslední prací byla studie Sociální diagnóza a výchovná
sociální terapie (1978). Spolu se svým manželem je dnes považována za zakladatelku české
školy sociální práce.

[miscelanea (výběr): The Gaffney Ledger from Gaffney, South Carolina, October 14, 1920, 5; Vassar appreciates Czech folk
songs, Miscelany News 37, March 8, 1922; Havel, V. M.: Mé vzpomínky, NLN Praha 1993, 126; P. Brnula: Sociálna
práca – dejiny, teórie a metódy, Iris Bratislava 2012, zvl. s. 104-105; P. Brnula – P. Kodymová – R. Michelová:
Marie Krakešová, priekopníčka teorie sociálnej práce v Československu, Iris Bratislava 2014, 168s.; M. Krakešová –
P. Kodymová – P. Brnula: Sociální kliniky, Karolinum 2018, 212s.]
[regionalia: M. Krakešová-Došková: Z vyprávění mé maminky, Sborník k 200. výročí založení školy v Toušeni, MNV Toušeň
1974, s. 87-89; J. Králík – M. Hartmanová: Toušeň, průvodce místem, lázněmi a okolím, MNV Toušeň 1986, s. 26; J.
Králík: RNDr. M. Krakešová, Lázně Toušeň – 100 let nové školy, OÚ Lázně Toušeň 1992, s. 170; J. Králík: Významná
osobní jubilea v roce 2008, Toušeňský zpravodaj 2008, jaro, s. 11-17; J. Králík: Městys Lázně Toušeň, ÚM 2009, s.
28; J. Králík: Zahraniční pocta toušeňské rodačce, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň 2014, č. 9-10, s. 18; J.
Králík: Doktorka Krakešová ve vzpomínkách, in: M. Krakešová – P. Kodymová – P. Brnula: Sociální kliniky,
Karolinum 2018, s. 9-14; jvk: Zadostiučinění po sedmdesáti letech, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň 2019,
č. 7-8, s. 12]

 

Jan Králík, zakladatel slatinných lázní, starosta městyse
* 14. 11. 1864 v Toušeni, † 1. 3. 1946 v Toušeni, kde je také pohřben, otec doc. MUDr.
Vojmíra Králíka, CSc. Absolvoval Učitelský ústav v Praze a nastoupil na učitelské místo v Dubí
u Doks. Po předčasném skonu svého otce Jana Králíka (* 7. 12. 1837, † 12. 5. 1888),
zakladatele lázní v Toušeni (zal. 10. 3. 1868), převzal vedení lázní, zadal chemický rozbor
lázeňského pramene a sirnoželezité slatiny z nově přikoupených pozemků pod Čelákovem,
lázně stavebně rozšířil (1891) a založil a vybudoval nové Slatinné lázně (1899), které dovedl
k rozkvětu podle vzorů poznaných za cest do Itálie. Publikoval první lázeňské průvodce (česky
a německy). Zároveň byl i starostou městyse Toušeň (1897-1907 a 1913-1919) a v březnu
1900 založil Spořitelní a záložní spolek pro Toušeň a okolí, jehož pak byl po déle než tři
desetiletí předsedou (starostou). Působil rovněž v kuratoriu Zemědělské školy v Brandýse
n/L. Počátkem nového století založil v Toušeni nový lázeňský park, který nazval Itálie, dal
parkově upravit stráň pod Hradištkem a postavit lázeňskou kolonádu (1912 s monogramem
J. K.). Byl rovněž aktivním hudebníkem, jako sólista zpíval s brandýským Bojanem (V studni
1907 a 1911: Janek V studni), v Toušeni založil a vedl pěvecký sbor Smetana (1912-14). Po
roce 1919 byl zvolen do čela Náboženské obce čelákovické, jíž věnoval zvon se jménem Ježíš
Kristus a mottem Pokoj všem. Rád cestoval, ještě v letech 1924 a 1925 navštívil s manželkou
Anglii a Francii. V Toušeni mj. podporoval Okrašlovací spolek, archeologický průzkum
Hradištka a vystoupení předních umělců v místních lázních.

[miscelanea (výběr): Zprávy, Dalibor XXXIV, 1911, s. 49, 58; B. Dolejšek: Kde domov můj, Český jih 24. 1. 1931, s. 2; -ik:
Sedmdesátiny Jana Králíka z Toušeně, Venkov, 15. 11. 1934; A. Branald: Valčík z Lohengrina, Čs. spisovatel Praha
1972, s. 166; St. Burachovič – St. Wieser: Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve
Slezsku, Libri Praha 2001, 464s., s. 341-343; M. Novák: Náš arcivévoda císař a král Karel I. Rakouský, 1. vyd. Město
a ČKA Brandýs n/L - St. Boleslav 2006, s. 19, 2. vyd. Kartuziánské nakl. 2011, s. 45, 3. vyd. tamže 2014, s. 55, 86; R.
Šimek: Jan Králík věděl, jak zbohatnout na bahnu, Profit.cz 28. 3. 2012; A. Ticháčková: Králík, Králík a zas Králík, 5
plus 2 – Praha 2015, č. 21, 29. 5. 2015, s. 2; 5 plus 2 – Boleslavsko-Nymbursko 2015, č. 22, 5. 6. 2015, s. 2; J.
Řehounek: Zlatým pruhem Polabí, Regia Praha 2016, s. 133; M. Šolc: Lázně Toušeň, Lázeňský obzor, Bazén &
Sauna XXII, 2019, č. 1-2, s. 6-8]
[regionalia (výběr): J. Králík: Badeort Tauschim, 16s., vyd. cca 1908; J. Forejtek: Adresář a místopis politického okresu
Brandýsského, Brandýs n/L 1910, s. 94; J. V. Prášek: Brandejs nad Labem, město, panství i okres II, 1910, s. 278; III,
1913, s. XVIII; J. Králík: Lázeňské místo Toušeň, 16s., vyd. cca 1913; Volby dne 15. listopadu 1925, Naše Polabí III,
1926, č. 5, s. 76-78; F. Vlasák: O toušeňských lázních, Naše Polabí V, 1928, s. 146-147; J. Králík: Spořitelní a záložní
spolek pro Toušeň a okolí, 1932; J. Králík: Lázně starosvětského klidu a moderní pověsti, Lázně Toušeň, 16s., vyd.
cca 1935; A. Pošta: Naše zvony, Památník Husova sboru církve čsl. v Čelákovicích, 1936, s. 19-22; Vl. Loyda: Sto let
českého ochotnického divadla v Brandýse n/L - St. Boleslavi 1864-1964, ZK ROH BSS 1964, 49s., s. 17; J. Králík:
Sborník k 200. výročí založení školy v Toušeni, MNV Toušeň 1974, s. 69; J. Králík – M. Hartmanová: Toušeň,
průvodce místem, lázněmi a okolím, MNV Toušeň 1. vyd. 1978, s. 26, 30-31, 2. vyd. 1986, s. 26, 32; J. Králík:
Toušeň a divadlo, MNV Toušeň 1983, 31 s., s. 7; J. Králík: Lázně Toušeň – 100 let nové školy, OÚ Lázně Toušeň
1992, s. 20, 21, 25, 145, 177; J. Králík: Lázně Toušeň, TOK IV, 1995, č. 1, s. 13; J. Králík: Toušeňský pozdrav Bojanu,
TOK VI, 1997, č. 10, s. 7 (přetisk ve sborníku 135 let pěveckého sboru Bojan, Brandýs n/L 1997, s. 14-15); V.
Kristen: 100 let zemědělského školství na Brandýsku, Almanach Zemědělské školy v Brandýse n/L, 1997, s. 11, 14;
J. Špak: Místní lázně a jejich nejbližší okolí, Toušeňský zpravodaj, podzim 2002, s. 7-11; bač: Slatinné lázně
v Toušeni oslaví letos 135 let, Polabský týdeník TOK IV, 2003, č. 6, s. 9; jvk: Významná osobní jubilea v roce 2006,
Toušeňský zpravodaj 2006, jaro, s. 24-31; P. Studnička: Významná výročí středočeských lázní, Zpravodaj města
Čelákovic 2008, č. 3, s. 11; J. Králík: Hudebníci v brandýském Polabí, Brandýs n/L – St. Boleslav + OM Praha-východ
2008, s. 40, 50, 81; J. Králík: Městys Lázně Toušeň, ÚM 2009, s. 28, 38; jvk: Jubileum kolonády, Florián, zpravodaj
městyse Lázně Toušeň 2012, č. 4-6, s. 12-13; J. Králík: Kolonáda v Lázních Toušeni, Městys Lázně Toušeň 2012,
64s., s. 6-10; jvk: Majitel lázní a zároveň starosta, Prostor Střední Polabí 6, 2014, č. 6, s. 8; kronikář: Slatinným
lázním je 115 let, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň 2014, č. 5-6, s. 13; kronikář: Dvě jubilea trojnásobného
starosty, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2016, č. 1-2, s. 13; I. Vaňousek: Čelákovické rašeliniště,
Zpravodaj města Čelákovic 2017, s. 3, s. 10; J. Králík: K jubilejní lázeňské sezoně – Budování, Florián, zpravodaj
městyse Lázně Toušeň, 2018, č. 5-6, s. 14; T. Janák: Nová kniha o čelákovickém kostele, Zpravodaj města Čelákovic
2018, č. 7, s. 14; D. Eisner – J. Hergesell – J. Králík – H. Němečková: Toušeň na starých pohlednicích, Měst.
muzeum v Čelákovicích 2020, 64s., s. 30; kronikář: Dovětek, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2020, č. 7-8,
s. 17]

 

Jan Králík, RNDr., CSc., matematik, hudební publicista
* 21. 3. 1947 v Toušeni, syn doc. MUDr. V. Králíka, CSc.; po maturitě na gymnasiu v Brandýse
n/L (1965) absolvoval matematicko-fyzikální fakultu UK (1970) se studijními stážemi
v Budapešti, Berlíně a Kodani. V letech 1970-2019 působil v Ústavu pro jazyk český Akademie
věd ČR v Praze v oboru matematické lingvistiky. Souběžně studoval postgraduálně na
filosofické fakultě UK (1974), v Divadelním ústavu (1978) a na matematicko-fyzikální fakultě
UK (RNDr. 1983). Roku 1980 obdržel výroční Cenu nakladatelství MF za překlad statí A.
Rényiho Dialogy o matematice (z němčiny, angličtiny a ruštiny). Po pádu politických překážek
obhájil kandidátskou disertaci Pravděpodobnostní modely v kvantitativní lingvistice (CSc.
1994). Vědecké práce z kvantitativní lingvistiky publikoval v odborných časopisech a
sbornících také v Německu, Rakousku, Holandsku, Finsku, Maďarsku, Velké Británii a USA. Je
mj. spoluautorem Českého akademického korpusu a Retrográdního slovníku současné
češtiny, spoluzakladatelem Skupiny pro počítačový fond češtiny, Ústavu českého národního
korpusu FF UK a International Quantitative Linguistics Association (IQLA při universitě
v Trevíru). Předsedal vědeckým konferencím v Trevíru, Helsinkách a Praze, přednášel také
v Rakousku, Maďarsku a Velké Británii. Souběžně se věnuje regionální kultuře (od 1968 jako
kronikář městyse Lázně Toušeň vydal řadu menších knižních publikací), jeho projekt
Vlastivědných video pohlednic z brandýského Polabí obdržel cenu přehlídky Tour Region Film
2003 v Karlových Varech. Od roku 1974 byl lektorem a v letech 1991-95 předsedou
celostátního výboru Hudební mládeže ČR, od 1989 je členem rady Českého spolku pro
komorní hudbu, 1992 spoluzaložil Klub Emy Destinnové. Věnuje se také hudební publicistice
a dramaturgii, spolupracuje s rozhlasem, televizí, gramofonovými firmami a odborným
tiskem i v zahraničí. K vydání připravil autobiografie pěvkyň J. Novotné (1991) a S. Červené
(1999) a za vydání kompletního gramofonového odkazu E. Destinnové (1994) převzal
vyznamenání Preis der deutschen Schallplattenkritik (1995). Ve volné tvorbě napsal pro
skladatele O. Kvěcha libreta k miniopeře, čtyřem dětským operám, kantátě a melodramu.
V roce 2000 byl zvolen členem předsednictva IQLA a 2005 předsedou vědecké rady ÚJČ AV
ČR. V roce 2019 byl vyznamenán Cenou České hudební rady.

[miscelanea (výběr): E. Hörbinger: 3500 mladých přátel hudby, Supraphonrevue G 73, 1973, č. 9, s. 7; Vl. Mareš: Ze světa
opery, Učitelské noviny XXIII, 1973, č. 44; vš: Co dělá Hudební mládež? Koncertní život FOK XXXIX, 1974, č. 2, s. 8;
R. Budiš: Skončil tábor Hudební mládeže, Supraphonrevue G 74, 1974, č. 9, s. 7; Operní kroužek, Hudební rozhledy
XXVII, 1974, s. 383-384; J. Kořalka: Opera na táboře, Mladý svět XVI, 1974, č. 37; M. Kulijevyčová: Vyprávění o
mládí, Práce XXX, 1974, č. 277, 23. 11. 1974, P4; Na festivalu Mladá Smetanova Litomyšl, Koncertní život FOK
XXXX, 1975, č. 1, s. 8; Čilý klub Hudební mládeže, Hudební rozhledy XXVIII, 1975, č. 1, s. 26; Vl. Šolín: Z lásky
k velké hudbě, Svobodné slovo XXXI, 1975, č. 170, 22. 7. 1975, s. 5; R. Pečman: Slovo o autorech sborníku Čechy –
rezervoár hudebnosti, Benátky n/J 20.-21. 5. 1976, s. 177; etc., A. Branald: Děkovačka bez pugétu, V.P.K. 1994, s.
279; International Who's Who in Music, Cambridge 1996, s. 518; F. Kovaříček - P. Ryjáček - P. Smrkovský - M.
Kupka: Jubileum – Doktor Jan Králík, Listy Hudební mládeže 67, 1997, s. 2-3; J. Freitichová: Běžný svět je trochu
"fuzzy", Computer World VIII, 1997, č. 35, 29. 8. 1997, s. 30; Five Thousand Personalities of the World VI, The
American Biographical Institute 1998, s. 149; F. Lukeš: Takový podraz od Pána Boha jsem nečekal, Zámek
Poděbrady 1999, s. 86, 99, 133; D. Janota - J. P. Kučera: Malá encyklopedie české opery, Paseka Praha – Litomyšl
1999, s. 115, 180; International Who´s Who in Music and Musician´s Directory, Cambridge 2000, s. 356; Who is…?
(v České republice), 1. vyd., Zug 2002, s. 395; 2. vyd., Zug 2003, s. 585; 3. vyd., Zug 2004, s. 628; 4. vyd., Zug 2005,
s. 603, 5. vyd., Zug 2006, s. 758-759; V. Holzknecht: Toušeňská improvizace, in: Studie a zprávy Okresního muzea
Praha-východ 14, 2001, s. 81-83; Dictionary of International Biography, 31 st Edition, IBC Cambridge 2004, s. 598; V.
Moravcová: Český spolek pro komorní hudbu 1994-2004, Česká filharmonie Praha 2004, s. 108-110; L. Matrtajová-
Vejmelková: Vzpomínky na Černošice a můj kulturní život, Černošice 2005, s. 182, 185, 186, 187, 192, 197, 202,
212, 213, 215; L. Daneš: Můj život s múzami, Malá Skála - Praha 2005, s. 144; M. Uhrinová: Patrioti jsou solí země,
Listy 2006, č. 15, s. 14-15; Vl. Petkevič: Laudatio Ioanni de Balneis Tussyn, Jazykovědné aktuality XLIV, 2007, č. 1-2,
s. 76-79; Z. Půrová: Osobnosti převzaly plakety a medaile, MF Dnes 29. 9. 2008, Střední Čechy, s. D1-D2; P.
Ryjáček: Nenápadný posel člověčiny, Týdeník rozhlas, 2008, č. 48, s. 11; A. Ticháčková: Králík, Králík a zas Králík, 5
plus 2 - Praha 2015, č. 21, 29. 5. 2015, s. 2; 5 plus 2 - Boleslavsko-Nymbursko 2015, č. 22, 5. 6. 2015, s. 2; S.
Červená: Stýskání zažehnáno, Academia Praha 2017, s. dle rejstříku (21x); L. Maňourová: Český spolek pro
komorní hudbu, Hudební rozhledy 73, 2020, č. 6, s. 16-17]
[regionalia (výběr): Vl. Mareš: Večer s Karlem Šeborem, Svoboda 26. 4. 1974, s. 5; Přednáškový večer věnovaný jubileu Emy
Destinnové, Městský zpravodaj Brandýs n/L - St. Boleslav 1978, č. 4, s. 22; Vl. Mareš: Sedmdesát pět let našeho
gymnázia, Městský zpravodaj Brandýs n/L - St. Boleslav 1988, č. 7, s. 10-11; Sborník 100 let nové školy, OÚ Lázně
Toušeň 1992, s. 52; Vl. Loyda: Z galerie žáků, Výroční zpráva Gymnázia Brandýs n/L - St. Boleslav 1913-1993, s. 42;
Vl. Loyda: Hlas domova, Brandýs n/L - St. Boleslav – Čelákovice 1996, s. 44-45; Vl. Mareš: Verše Emy Destinnové,
TOK V, 1996, č. 12, s. 4; mp: Bouře a klid v brandýském zámku, Městské noviny Brandýs n/L - St. Boleslav 1996, č.
23, s. 3; L. Štrobach: Dr. J. Králík, CSc., TOK V, 1996, č. 3, s. 7; red: Brandýský zámek na videu, TOK VIII, 1999, č. 7,
s. 3; J. Špak: Místní lázně a jejich nejbližší okolí, Toušeňský zpravodaj, podzim 2002, s. 7-11; K. Bačová: O vzniku
videopohlednic brandýského Polabí vypráví jejich autor, Polabský týdeník TOK III, 2002, č. 50, s. 9; Jan Králík
přiblížil posluchačům hudbu Karla Šebora, Zpravodaj Telegraf, Brandýs n/L - St. Boleslav 2005, č. 4, s. 10; kap:
V knihovně se sešla vybraná společnost, Polabský týdeník TOK VIII, 2007, č. 24, s. 6; J. Koukal: Za každým jménem
vidím osud a lásku k hudbě, Zpravodaj Telegraf, Brandýs n/L – St. Boleslav 2007, č. 8, s. 8; Telegraf: Lázně Toušeň
slavily sté narozeniny Jarmily Novotné, Zpravodaj Telegraf, Brandýs n/L - St. Boleslav 2007, č. 10, s. 10; Spolek pro
varhanní hudbu: Varhanní koncert se vydařil, Zpravodaj města Čelákovic 2007, č. 7-8, s. 8; J. Králík: Hudebníci
v brandýském Polabí, Brandýs n/L – St. Boleslav + OM Praha-východ 2008, s. 80-81; vok: Jan Králík provázel
dějinami polabské muzikálnosti, Polabský týdeník TOK IX, 2008, č. 11, s. 6; J. Králík: Brandýské gymnázium mne
přijalo, Almanach Gymnázia J. S. Machara, Brandýs n/L 2008, s. 24-26; vok: Gymnázium J. S. Machara slavilo
narozeniny, Polabský týdeník TOK IX, 2008, č. 39, s. 6; Hudebníci Jana Králíka, Polabský týdeník TOK X, 2009, č.
1/2, s. 5; M. Fišer: Hudebníci středního Polabí, Prostor Střední Polabí 5, 2013, č. 1-2, s. 19; H. Němečková:
Skleněná vila, Náš region SV 8, 2013, č. 15, 8. 7. 2013, s. 3; H. Němečková: Lázně Toušeň žily historií, Prostor
Střední Polabí 5, 2013, č. 11-12, s. 18; M. Pulkrábek: Nádraží dějin, OM Praha východ 2014, s. dle rejstříku (15x); H.
Němečková: Oslava jubilantů, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň 2017, č. 3-4, s. 4; H. Němečková: Baráčníci
gratulovali, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň 2017, č. 3-4, s. 8; hrg: jvk 70, Florián, Lázně Toušeň 2017, č.
3-4, s. 13; M. Pulkrábek: Probuzení, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň 2017, č. 3-4, s. 13; red. Historie
nestárne, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2020, č. 7-8, s. 14; ALČ: Toušeň na starých pohlednicích,
Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2020, č. 7-8, s. 15;]

 

Vojmír Králík, doc. MUDr. CSc., lékař, balneolog
* 13. 5. 1915 v Toušeni, † 11. 3. 1973 v Toušeni, syn zakladatele Slatinných lázní v Toušeni J.
Králíka (1864-1946), otec J. Králíka (*1947), v mládí nadšený sportovec a klavírista. Po
maturitě na gymnasiu v Brandýse n/L (1934) absolvoval lékařskou fakultu UK v Praze (1946).
Externě působil na II. interní klinice prof. Ant. Vančury, poté ve Fysiatrickém a
balneologickém ústavu prof. Ed. Cmunta. Na přelomu let 1948/49 byl vyslán jako sekundář
do Okresní nemocnice v Brandýse n/L, odkud přešel v březnu 1949 natrvalo do Fysiatrického
a balneologického ústavu UK, vedeného prof. Fr. Lenochem. Od roku 1952 byl vedoucím
lékařem I. výzkumné skupiny pro Bechtěrevovu chorobu, za jejíž léčby působil také v Lázních
Teplicích v Čechách, v Trenčianských Teplicích, Františkových Lázních, Bojnicích, Lázních
Bělohradě, Mariánských Lázních a Piešťanech. Poté podobně vedl výzkum léčby progresivní
polyartritidy. Získal atestace z fysiatrie, balneologie (1956) a revmatologie (1959). Absolvoval
stáže v Berlíně a studijní cesty po lázních v Německu (1959/1960). Vedle rozsáhlé ambulantní
praxe přednášel na fakultě všeobecného lékařství UK fysiatrii, balneologii a revmatologii a
autorsky se podílel na několika vydáních skript a odborných učebnic. Založil a vedl celoroční
kursy nevidomých masérů (tři originální učebnice v bodovém písmu). Přednášel na četných
mezinárodních kongresech doma i v zahraničí, spolupracoval na výukových filmech, byl
odborným poradcem ministerstva zdravotnictví a reprezentace čs. lázní Balnea. Jako člen
výboru a jednatel fysiatrické sekce Čs. lékařské společnosti J. Ev. Purkyně vykonával funkci
vědeckého sekretáře Mezinárodních lékařských kursů v Karlových Varech. Kandidátská
disertace na téma Chrysoterapie progresivní polyartritidy (CSc. 1965), habilitace obhajobou
práce Aktinoterapie školních dětí (doc. 1969). Publikoval více než 100 vědeckých prací (česky,
anglicky, německy, rusky a francouzsky a v překladech do italštiny, španělštiny, polštiny,
bulharštiny a maďarštiny) také v Německu, Francii, Švýcarsku, Itálii, USA, Kanadě a Japonsku.
V letech 1969-1972 byl vedoucím redaktorem Fysiatrického a revmatologického věstníku.

[miscelanea (výběr): Ed. Cmunt: Almanach lázní Československé republiky na rok 1949; Za doc. MUDr. V. Králíkem, CSc.,
Fysiatrický a revmatologický věstník 51, 1973, s. 82; F. Lukeš: Takový podraz od Pána Boha jsem nečekal, Zámek
Poděbrady 1999, s. 121-122; Balnearius - J. Ježek: Lázeňští Asklépiové a jejich pacienti, Knihy 555, Liberec 2009, s.
7; A. Ticháčková: Králík, Králík a zas Králík, 5 plus 2 – Praha 2015, č. 21, 29. 5. 2015, s. 2; 5 plus 2 – Boleslavsko-
Nymbursko 2015, č. 22, 5. 6. 2015, s. 2; R. Kozohorský: Zatracenej Zátopek, XYZ Albatros Media Praha 2016, s.
243; M. Šolc: Lázně Toušeň, Lázeňský obzor, Bazén & Sauna XXII, 2019, č. 1-2, s. 6-8]
[regionalia: V. Králík: Na toušeňskou školu vzpomínám rád, Sborník k 200. výročí založení školy v Toušeni, MNV Toušeň
1974, s. 40, 96-98; J. Králík – M. Hartmanová: Toušeň, průvodce místem, lázněmi a okolím, MNV Toušeň 1. vyd.
1978, s. 26, 2. vyd. 1986, s. 26; K. Dvořák: Kostelík sv. Floriána v Toušeni, Katolické noviny XXX, č. 34, 20. 8. 1978; J.
Králík: Toušeň a divadlo, MNV Toušeň 1983, 31s., s. 13, 15; V. Králík: Úcta a vděk, Lázně Toušeň – 100 let nové
školy, OÚ Lázně Toušeň 1992, s. 191-193; J. Králík: Lázně Toušeň – 100 let nové školy, OÚ Lázně Toušeň 1992, s.
37, 82, 184, 186, 191; Vl. Mareš: Nedožité osmdesátiny doc. MUDr. V. Králíka, CSc., TOK IV, 1995, č. 5, s. 9; Vl.
Loyda: Hlas domova, Brandýs n/L - St. Boleslav – Čelákovice 1996, s. 45-46; Lázně Toušeň – sport a sportovci, red.
J. Králík, OÚ 1996, s. 15, 16, 26, 36, 51; J. Špak: Místní lázně a jejich nejbližší okolí, Toušeňský zpravodaj, podzim
2002, s. 7-11; T. Sedláček: Oslavy I. výročí nár. revoluce, Lázně Toušeň v listinách a kronikách, OÚ 2002, s. 89-95
(přetisk in: P. Enc – J. Potměšil: Za 5 minut 12, AOS Publishing 2019, s. 171); Významná osobní jubilea, Toušeňský
zpravodaj 2005, jaro, s. 19-21; Významné osobnosti, Polabský týdeník TOK VI, 2005, č. 1, s. 3; J. Králík: Hudebníci
v brandýském Polabí, Brandýs n/L – St. Boleslav 2008, s. 51, 81; J. Králík: Městys Lázně Toušeň, ÚM 2009, s. 28, 43,
44; J. Králík: Kolonáda v Lázních Toušeni, Městys Lázně Toušeň 2012, 64s., s. 17, 22, 23; jvk: Jako matka, nebo
milá, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2015, č. 5-6, s. 8; A. Králíková: Vzpomínky, in: P. Enc – J. Potměšil:
Za 5 minut 12, AOS Publishing 2019, s. 165-171, 180-181; A. Králíková: Když 17. listopadu 1939 došlo k zatčení, in:
D. Eisner – J. Hergesell: V naději, Měst. museum v Čelákovicích 2019, s. 73-74]

 

Rudolf Truhlařík, výtvarník, dramatik
* 18. 2. 1929 v Toušeni, † 10. 10. 1991 v Brandýse n/L, se zkušeností z Rotterovy školy
reklamy a módního kreslení vystudoval grafiku a průmyslovou retuš na Umělecko-
průmyslové škole u prof. Ant. Landy (1953). Učitelsky působil v Karlových Varech a od 1955
v Brandýse n/L, kde mj. připravil muzejní expozici o pravěku Brandýska (1959). Po dalším
studiu na pedagogické fakultě (1964) pracoval v jejím rámci jako metodik výtvarné výchovy a
spolupracoval s mezinárodní organizací výtvarníků-pedagogů INZEA při UNESCO. Souběžně
se věnoval divadlu: v Toušeni inscenoval hru V + W Kat a blázen (1956), Čs. televize uvedla
jeho vlastní hru Zrcadlo (1957) a spolu s hudebníkem Bohumírem Hanžlíkem založil vlastní
soubor Divadlo o páté (1961-1970), na jehož scénách v Čelákovicích a v Brandýse uváděl své
další jevištní texty (Žraloci a kytara, Revue za ohradou, Saloon Idaho aj.), Řadu jeho her
vydala Dilia (také Tak vznikl Neutron, Tak nám zabili Ferdinanda, Čtyři dlouhé dny, Království
Fantazie I. a Komedie II., Komedianti jedou, Žena z Gontvany). Roku 1966 založil Zpravodaj
Brandýs n/L - St. Boleslav a redakčně jej vedl. Když byl z politických důvodů po roce 1968
nucen odejít ze školství, věnoval se propagační grafice a výstavnictví, a jako člen Svazu
českých výtvarných umělců se podílel na řešení velkých reklamních ploch v Praze,
Libereckých výstavních trhů (1971-74), prodejních výstav v Brně (1973-78), Zahrady Čech
v Litoměřicích (1974) atd., též ve svém rodišti (výstavy: 200 let školy [1975], Čeněk Choděra
[1976], Albert Jonáš [1979], Marie Hartmanová [1981], Z historie Toušeně [1982], Toušeň a
divadlo [1983], 70 let organizované tělovýchovy v Toušeni [1989]). Souborně vystavoval až u
příležitosti svých šedesátin v zasedací síni MNV v Toušeni 1989. Jeho volná malířská tvorba je
zastoupena v reprezentačních prostorách Slatinných lázní Toušeň. Knižně uspořádané
vzpomínky vyšly posmrtně pod názvem Můj strýc Artur aneb Vzpomínky na Voskovce a
Wericha (1992). Jubilejní výstava obrazů v říjnu a listopadu 2019 ve Skleněné vile v Lázních
Toušeni.

[miscelanea: R. Truhlařík: Můj strýc Artur, Artpresservis Praha 1992, 120s.; M. Moravec – R. Truhlařík: Autosalon Jana
Wericha, T&M Praha 2005; A. Malá a kol.: Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-2007, Tik-U,
Centrum Chagall Ostrava 2007, s. 192]
[regionalia: Vl. Loyda: Sto let českého ochotnického divadla v Brandýse n/L - St. Boleslavi 1864-1964, ZK ROH BSS 1964,
49s., s. 38; J. Olexa - Vl. Loyda: Jména mistrů, Zpravodaj města Brandýs n/L - St. Boleslav, 19. 6. 1966, s. 22; R.
Truhlařík – F. Tomášek: Aktualita s mikrofonem, Zpravodaj Brandýs n/L - St. Boleslav, duben 1968, s. 1-7; M.
Tomášková: Vzpomínky na Divadlo o páté, Městský zpravodaj Brandýs n/L - St. Boleslav, říjen 1968, s. 17-18; J.
Králík: Toušeň a divadlo, MNV Toušeň 1983, 32s., s. 10, 21, 24, 25; J. Králík – M. Hartmanová: Toušeň, průvodce
místem, lázněmi a okolím, MNV Toušeň 2. vyd. 1986, s. 44; jvk: Doteky s tvorbou výtvarníka a pedagoga Rudolfa
Truhlaříka (tisk k výstavě), MNV Toušeň 1989; J. Králík: Lázně Toušeň – 100 let nové školy, OÚ Lázně Toušeň 1992,
s. 46, 47, 49, 90, 146; Vl. Loyda: Hlas domova, Brandýs n/L - St. Boleslav – Čelákovice 1996, s. 83-84; J. Špaček:
Čelákovicko ve výtvarném umění, katalog výstavy, Měst. muzeum v Čelákovicích 1996; J. Králík: Rudolf Truhlařík,
Rodáci, Okresní úřad a Husova knihovna Praha-východ 1999, s. 7; Vl. Loyda – J. Špaček: Hlas domova 2, Čelákovice
2000, s. 7, 72; Vzpomínka na Rudolfa Truhlaříka, Toušeňský zpravodaj 2001, podzim, s. 14-16; J. Koukal – J. Prinz:
Když nejde o život, nejde o nic, Polabský týdeník TOK II, 2001, č. 8, s. 4; štr: Světová premiéra proběhla
v Čelákovicích, Polabský týdeník TOK II, 2001, č. 42, s. 6; Kalendárium regionu, Polabský týdeník TOK II, 2001, č. 43,
s. 7; K. Bačová: Probíhá poslední výstava, Polabský týdeník TOK II, 2001, č. 50, s. 9; bač: Čelákovičtí ochotníci
předvedli, Polabský týdeník IV, 2003, č. 9, s. 7; J. Králík: Kontakty s Hitzackerem, Toušeňský zpravodaj 2005, jaro, s.
18-23; jvk: Významná osobní jubilea v roce 2006, Toušeňský zpravodaj 2006, jaro, s. 24-31; J. Králík: Výročí
místních událostí v roce 2006, Toušeňský zpravodaj 2006, podzim, s. 39; M. Šnaiberk: Éra morálních kocovin,
Polabský týdeník TOK VIII, 2007, č. 4, s. 5; J. Králík: Hudebníci v brandýském Polabí, Brandýs n/L – St. Boleslav
2008, s. 73; J. Králík: Městys Lázně Toušeň, ÚM 2009, s. 48; J. Králík: Výtvarník Rudolf Truhlařík + Lázně Toušeň
v literatuře, in: V. Dragoun: Tucet příběhů z Toušeně, Lázně Toušeň 2010, s. 58 + 66-67; J. Žalman: Vzpomínání a
přání, 100 let muzea OM Praha-východ, Brandýs n/L – St. Boleslav 2011, s. 8; J. Kučera: Vzpomínáme na Rudu
Truhlaříka, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2011, č. 10-12, s. 9; J. Králík: Kolonáda v Lázních Toušeni,
Městys Lázně Toušeň 2012, 64s., s. 32; kronikář: Dvě desetiletí s heraldickým znakem, Florián, zpravodaj městyse
Lázně Toušeň, 2013, zima, s. 35; kronikář: Události před 25 lety, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2014, č.
11-12, s. 14; Zd. Zalabák: Historie brandýského pomníku TGM, OM Praha-východ 2014, 76 s., s. 49; jvk: Brandýský
pomník TGM s toušeňskou stopou, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2015, č. 1-2, s. 13; red: Ilustrace
tohoto čísla, Zpravodaj města Čelákovic 2015, č. 12, s. 22, s. 22; kro: Pět Toušeňanů
v labskobrandýskostaroboleslavské anketě, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2017, č. 7-8, s. 9; Zd. Tichá:
Anketa Největší osobnost Brandýsa n/L – St. Boleslavi, Městské listy Brandýsa n/L – St. Boleslavi 2017, č. 7-8, s. 22;
L. Konopková: Milý Rudo Truhlaříku, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2019, č. 1-2, s. 11; J. Králík: Výstava
k nedožitým devadesátinám Rudolfa Truhlaříka (tisk k výstavě), Lázně Toušeň 2019; H. Němečková: Rudolf
Truhlařík, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2019, č. 11-12, s. 7; J. Kučera: Proslov na vernisáži obrazů
Rudolfa Truhlaříka, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2019, č. 11-12, s. 8; . Eisner – J. Hergesell – J. Králík –
H. Němečková: Toušeň na starých pohlednicích, Měst. muzeum v Čelákovicích 2020, 64s., s. 19]

 

Břetislav Zahradník, básník, publicista
* 10. 7. 1901 v Toušeni, † 27. 4. 1942 v koncentračním táboře v Mauthausenu. Již za studií na
Státním reálném gymnasiu v Brandýse n/L pořádal literární a recitační akademie a 1. 11.
1918 prosadil v Toušeni založení místní Tělocvičné jednoty Sokol. Maturoval mezi prvními
abiturienty v Brandýse n/L roku 1921, během dalších studií v Praze vydal knížku veršů Mluvící
ráno (Toušeň, 1923). Přátelsky se stýkal s bratry Josefem a Karlem Čapkovými, kteří za ním
přijížděli do Toušeně. Jako publicista a redaktor se politicky angažoval vždy s velkým
vlasteneckým zápalem. Byl poslancem Agrární strany a mj. byl mezi řečníky při odhalení
pamětní desky Al. Rašína v Žitné ul. č. 10. Později, za nacistické okupace byl jako tajemník
Republikánské strany v Českém Brodě zatčen a umučen v koncentračním táboře. Nevydaná
díla se nedochovala.

[miscelanea: B. Zahradník: Mluvící ráno, Pospíšil Čelákovice 1923, 24 s.]
[regionalia: Památník našeho osvobození okresu brandýského, Brandýs n/L 1928, s. 75; J. Králík – M. Hartmanová: Toušeň,
průvodce místem, lázněmi a okolím, MNV Toušeň 2. vyd. 1986, s. 39; M. Sušická: Setkání s osobnostmi, Lázně
Toušeň - 100 let nové školy, OÚ Lázně Toušeň 1992, s. 177-179; Vl. Loyda a kol: Seznam abiturientů, Výroční
zpráva gymnázia v Brandýse nad Labem – Staré Boleslavi 1913-1993, s. 50; T. Sedláček: Ze sokolského zápisníku,
Lázně Toušeň – sport a sportovci, 1996, s. 3-5; Vl. Loyda: Hlas domova, Brandýs n/L - St. Boleslav - Čelákovice
1996, s. 98; J. Špak: Místní lázně a jejich nejbližší okolí, Toušeňský zpravodaj, podzim 2002, s. 7-11; jvk: Významná
osobní jubilea v roce 2006, Toušeňský zpravodaj 2006, jaro, s. 24-31; J. Králík: Městys Lázně Toušeň, ÚM 2009, s.
27; azč: Pocta jim, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2011, č. 4-6, s. 8-12; vzd: Jubilující Sokol, Florián,
zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2012, č. 7-9, s. 17-18; H. Němečková: 100 let republiky – jubilejní slavnost,
Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň 2018, č. 11-12, s. 7; jvk: Sto let sokolské jednoty v Lázních Toušeni,
Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň 2018, č. 11-12, s. 9]